Hasič Josef Barták zachycuje v obrazech řeku Sázavu. Malovat se naučil sám

Josef Barták, který více než třicet let působí u Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina, představuje při příležitosti svých šedesátin výběr ze své rozsáhlé malířské tvorby věnované především řece Sázavě, okolním obcím, památkám a přírodě.

Více než třicet let je profesní život Josefa Bartáka spojený s Hasičským záchranným sborem Kraje Vysočina, kde na územním odboru Havlíčkův Brod působí jako technik chemické služby a v minulosti zastával také funkci lezeckého instruktora. Vedle služby u hasičů se však dlouhodobě věnuje také práci se dřevem, včelaření, ochotnickému divadlu a především malování.

Přestože nikdy neabsolvoval uměleckou školu ani výtvarný kurz, postupně si vytvořil vlastní techniku a dnes má za sebou již 145 obrazů. Přibližně třetinu z nich představuje výstava uspořádaná při příležitosti jeho šedesátých narozenin, jejímž hlavním tématem je řeka Sázava, místa v jejím okolí a zdejší příroda.

Při slavnostní vernisáži zazněl také osobně laděný projev, který Josefa Bartáka představuje nejen jako malíře, ale především jako člověka, hasiče a kolegu. Jeho úplné znění zveřejňujeme se souhlasem autora bez redakčních úprav.

Přijďte se podívat na řeku Sázavu a její okolí očima Josefa Bartáka. Výstavu můžete navštívit do 13. října 2026 v sále Barbory Kobzinové na Staré radnici v Havlíčkově Brodě.

Vážení přátelé,

dovolte mi několik slov při příležitosti dnešní vernisáže výstavy obrazů Josefa Bartáka.

Prvních pár slov bych chtěl věnovat Pepovi jako člověku. Pepa má rád život a lidi kolem sebe. Je otevřený, přátelský, pohodový, usměvavý a hlavně ochotný vždycky pomoci, kdykoliv a kdekoliv je třeba. Povoláním je Pepa hasič a už více než třicet let pracuje u Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina, na územním odboru Havlíčkův Brod. Je technikem chemické služby a prošel také funkcí lezeckého instruktora – v době, kdy se tato oblast teprve hledala a vytvářela. I tady se vždy projevuje jako člověk ochotný pustit se do jakékoliv činnosti ve prospěch kolektivu.

Když mluvím o Pepovi, nemohu vynechat ani jeho volnočasové aktivity. Jejich záběr je opravdu široký. Škála začíná u činností, vyžadujících manuální zručnost, a vede až k těm, které vyžadují talent. Bydlí v Okrouhlici v domku, který si postavil prakticky sám svépomocí. Vzhledem k tomu, že je truhlář, se to týká zejména všeho, co je ze dřeva. Také si tu udělal truhlářskou dílnu a svůj malířský ateliér, i když dnes k malování používá dílnu. Jeho další zálibou jsou včely a jejich chov. I tady si prakticky vše potřebné ze dřeva vybudoval sám. Není proto překvapující, že velmi rád a s láskou volný čas také tráví v lese. Kus lesa také vlastní - a všichni víme, že péče o les také vyžaduje nejen čas a lásku, ale především pořádný kus práce.

Když se v Okrouhlici aktivovalo ochotnické divadlo, nemohl tam Pepa samozřejmě chybět. Nejenže se přidal jako jeden z herců, ale protože si místní divadelníci musí se vším - od textů, přes kostýmy až po poslední úpravy – poradit sami, většinu potřebných kulis Pepa vytvořil, upravil nebo opravil. To, že nepokazí žádnou legraci, se projevuje i tím, že se prakticky každý rok účastní okrouhlické neckyády se svým vlastním modelem plavidla. A už řadu let se také podílí svými neskutečnými převleky a maskami na maškarních plesech.

A teď se dostávám k hlavnímu důvodu, proč jsme se zde dnes sešli – k Pepovu malování. V životě měl jistě řadu drobnějších malířských pokusů, ale mezi prvními skutečnými díly lze zmínit jedno, které vzniklo na konci devadesátých let minulého století. Tehdy byl ředitelem hasičů vyzván, aby na velkou vnitřní zeď budovy hasičské zbrojnice v Brodě na Žižkově ulici namaloval „něco hezkého“. Výsledek dodnes zdobí tuto budovu, i když čas letí a všechno stárne. Je na něm postava hasiče z poloviny 20. století, který s hadicí v ruce bojuje s drakem, dštícím oheň. Jedná se o jakousi parafrázi boje svatého Jiří, kterou ve své době využívala Hasičská vzájemná pojišťovna.

Je zajímavé, že autor za celý život neabsolvoval žádné umělecké kurzy ani školu. To, co dnes umí, si tedy musel najít, vyzkoušet a postupně se naučit sám – metodou pokusu a omylu. Já osobně jsem znalostmi malířství absolutně nepolíbený. Když jsem se ale na jeho obrazy díval, připadaly mi jako olejomalby. Byl jsem poučen a rád to předávám i Vám – znalým: jedná se o pastel, který je lakovaný. Také jsem se dozvěděl, že často – zejména větší formáty maluje i na překližku. Část rámů svých obrazů si navíc díky svým dovednostem vyrábí sám.

Vraťme se však k Pepově dráze malíře. S láskou a chutí si nejdříve, spíš jen tak pro sebe, namaloval několik obrázků. Jeden z nich – Okrouhlický most – se však lidem líbil a tak se stalo, že zdobil okrouhlickou hospodu. První malířské pokusy viděla také paní Hodboďová, bývalá ředitelka základní školy v Okrouhlici. Sama velmi dobře maluje a měla výstavy svých obrazů, mimo jiné i v Praze. Pepova první dílka se jí líbila a tak ho povzbudila v malování i s tím, že by mohl v Okrouhlici uspořádat výstavu. Malování se tedy začal věnoval aktivněji. Byla domluvena první výstava – v roce 2011 a bylo na ní představeno 45 obrazů. Vzhledem k úspěchu bylo domluveno, že

se výstava v roce 2016 při příležitosti autorových 50. narozenin zopakuje. Ta se také uskutečnila a bylo zde prezentováno 100 autorových děl. Chci zde ještě zmínit jeden z jeho obrazů – anděla, chránícího hasiče u zásahu. Tento obraz byl vybrán a dodnes zdobí prostory Generálního ředitelství HZS ČR v Praze.

Dostáváme se k dnešní výstavě. Prakticky je věnována autorovým šedesátinám. Dnes má celkem 145 obrazů. Na dnešní výstavě představuje zhruba jednu třetinu své tvorby. Tentokrát jsou věnovány především řece Sázavě, obcím, pamětihodnostem a přírodě kolem ní. Myslím, že zajímavou součástí jsou také popisky u jednotlivých obrazů. Najdeme na nich informace o vzniku, založení a další zajímavosti, které nás často překvapí a někdy také doplní či upřesní naše vlastní znalosti o daném místě.

Zpočátku své tvorby měl autor několik oblastí, kterým se věnoval. Byla mezi nimi samozřejmě Sázava a s ní spojená místa, ale i příroda Afriky, její zvířata, dále také několik portrétů osob blízkých a známých a další témata. Chci Vás – účastníky dnešní vernisáže - upozornit na jednu sympatickou věc. Možná jste si všimli obrazovky v této místnosti. Zde jsou v uzavřené smyčce představována všechna díla a my si můžeme prohlédnout celé autorovo dílo v plné šíři, včetně ostatních témat, která zde byla zmíněna.

Autor sám dnes projevuje přání věnovat se skoro výhradně Sázavě a to od pramenů až po její splynutí s Vltavou v Davli.

Držme tedy palce, aby se jeho přání splnilo a on nám mohl příště představit celý tok Sázavy, její zajímavá místa, pamětihodnosti, či kouzelná zákoutí. No a my si držme palce, abychom si dnešní výstavu užili a aby nám vystavené obrazy připomněly, že i místa, kolem kterých třeba každý den chodíme, mohou být krásná, když se na chvíli zastavíme a dokážeme se na ně podívat klidnýma a třeba i trochu jinýma očima. Děkuji Ti za tuhle výstavu a přeji Ti, aby návštěvníky okouzlila a líbila se jim stejně jako mně.