PODCAST: Rozhovor s 1. náměstkem starostky SH ČMS Josefem Bidmonem nejen o sboru

„Člověk musí mít kolem sebe schopné lidi. Pokud je nemáte, tak nedokážete vůbec nic. Když je máte, tak se dá udělat neuvěřitelné množství práce.“

Všechny vás zdravím z Jevíčka, kam mě pozval dlouholetý kolega a kamarád Josef Bidmon. Ahoj Pepo!

Ahoj Jozífku, vítám tě v Jevíčku na naší Malé Hané. 

👇PODCAST K POSLECHU👇

Jevíčko je městečko, které leží na rozhraní Čech a Moravy. Historicky patří na Moravu, dnes patří do Čech, respektive leží v Pardubickém kraji. Co je ale důležité, byl zde založen jeden z prvních českých sborů u nás. Pepíku, jak to tedy s vašim sborem bylo a je?

Místní sbor byl prokazatelně založen v roce 1870. Po něm v okolí vznikaly další sbory, jako například v Letovicích roku 1870. Náš sbor vznikl po velkém ohni, kdy vyhořela spousta měšťanských domů. Tento požár zavdal impuls k založení jevíčského spolku.

Můžeš připomenout jeho jistě bohatou historii a přinést se přes ní do současnosti?

Samozřejmě, že každé období přineslo své, ale jevíčští hasiči byli odjakživa aktivní nejenom přímo v zásahové činnosti, ale i ve společenském dění, kulturním i sportovním. Dnes patří k největším sborům v okrese Svitavy. Celkem registruje 126 členů, a to včetně dětí a mládeže. Máme zde tzv. přípravku, mladé hasiče, starší i mladší žáky. Jenom teď je trochu pauza v počtu dorostenců. Ale to jsou vždycky jen takové dočasné vývojové vlny. Dorostenci přecházejí do jednotky. V minulém roce jich přešlo šest. Takže práce s mladými má zcela určitě význam, jak pro děti, tak pro celý region Jevíčka.

Co tebe přivedlo k hasičině?

Mě k hasičině přivedl táta. Nejsem jevíčský rodák. Pocházím z malé vesničky Hartmanice, kde byl můj táta hasič, a také můj děda byl hasič. Tak jsem chodil s hasiči na všechny možné akce od pálení čarodějnic, přes všechny první máje, na každou brigádu v obci. Žádná se bez hasičů neobešla. No, a byl tam samozřejmě kroužek mladých hasičů, do kterého jsem se aktivně zapojil. V roce 1975 jsem už byl instruktorem a účastnil jsem se se svými svěřenci s Hartmanic okresní soutěže hry Plamen.

Ty jsi s mládeží pracoval a pracuješ do dneška. Dotáhl si to až na vedoucího ústřední odborné rady pro mládež Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Nyní, jako náměstek starostky máš stále mládež na starosti?

Ne, ne. Mládež už na ústředí na starosti nemám. Tu má v gesci náměstkyně Dana Vilímková. Ale pravdou je, že jsem se stal postupně členem okresní rady mládeže a pak krajské. I když tehdy to nemělo název rada, ale komise. Největší zásluhu na mých postupech měl bývalý okresní starosta Franta Malíšek. To byl úžasný člověk a oblíbil si mě. Vedl mě tak nějak kupředu, až nakonec jsem skončil v pozici náměstka starostky SH ČMS.

Vedoucího ústřední rady mládeže jsem dělal deset let. Ale zas je to o tom, že člověk musí mít kolem sebe schopné lidi. Pokud ty nemáte, tak nedokážete vůbec nic. Když je máte, tak se dá udělat neuvěřitelné množství práce. Hlavně velkých kolektivních akcí. Například v roce 2014 jsme ve Svitavách pořádali mistrovství světa a já byl v čele organizačního týmu. Příprava byla strastiplnou prací, ale potom celý ten výsledek byl naprosto perfektní.

Teď už na mistrovství nejezdíme, protože je doba taková, jaká je. Ale když jsme byli naposledy na mistrovství v Rusku, tak se tam stále ještě vzpomínalo na šampionát ve Svitavách. To je co říct, protože, ať chceme nebo nechceme, postsovětské republiky mají požární sport v sobě zažitý a mají ho na vysoké úrovni. A my dokázali, že to umíme také a mnohdy lépe než oni.

Úspěšnost soutěže ve Svitavách mohu potvrdit, protože jsem se jí zúčastnil také. Ale chtěl bych ještě připomenout, že jsi prošel funkcemi od okresního starosty po starostu Krajského sdružení hasičů Pardubice.

Okresním starostou jsem nikdy nebyl, ale byl jsem několik volebních období náměstkem. Po náhlém úmrtí Franty Malíška jsem přešel na pozici náměstka na kraji. V roce 2010 jsem byl osloven, zda bych nekandidoval na funkci krajského starosty. Moc se mi do toho nechtělo, ale tenkrát hejtman Pardubického kraje Radko Martínek mi přátelsky řekl: „Běž do toho, má to smysl a lidé tě mají rádi. Tak jsem do toho šel a jsem na této pozici dodnes.“

Jsi také velký fanda hasičské historie. Společně jsme jeli několik propagačních jízd. Na co vzpomínáš nejraději?

Budu neustále opakovat svůj názor, že propagační jízdy jsou tou nejlepší propagací hasičů mezi občany. Zcela naprosto jednoznačně. Ničím jiným nedokážete tu práci prodat tak, jak se nám to dařilo v navštívených obcích a školách. Ono, vybrat jednu věc která by byla nejlepší, to asi nedokážu. Mám spoustu vzpomínek i na kamarády, kteří už mezi námi nejsou. Projeli jsme republiku z kopců do kopců, od Nové Paky až na Přibyslav, přes všechny vesnice. Na druhé straně pak přes celou jižní Moravu do Brna, až se tam přijelo na Náměstí Svobody na mistrovství republiky. Těžko vybírat, co bylo nejlepší. Mám na to krásné vzpomínky a chtěl bych, abychom si zase nějakou tu jízdu zopakovali.

Nedávno jsem se účastnil setkání hasičských historiků Pardubického kraje. Vy máte krajskou odbornou radu pro historii, která, nebojím se říct, je jediná v republice, která pracuje naplno. Její vedoucí Láďa Dvořák mi řekl, že je to hlavně tvou zásluhou.

Láďa se sice občas musí pošťouchnout, ale je to nezmar. Udělá spoustu práce a má kolem sebe dobré lidi. Líbí se mi, že už se začínají zapojovat i ti mladší. To mě moc těší. Samozřejmě krajské sdružení tomu musí jít trochu na pomoc, jako třeba v zajištění prostoru k setkávání, občerstvení a nějakou korunou také přispět na potřebné tiskoviny. A to je úkol krajského starosty, aby vyjednal s hejtmanem kraje, případně se zastupitelstvem nějakou podporu. Na udržení historických tradic máme svůj program, kdy mohou sbory žádat o sponzorství na zajištění svých praporů, setkání historiků a dalších akcí. Jde nám opravdu velice o to, abychom udrželi tradice pro další generace.

Dozvěděl jsem se, že máš na starosti také přípravu letošního PYROCARu v Přibyslavi. V jakém je stavu?

Bohužel, také to na mě spadlo. Ale zase je tam naštěstí dobrý tým pracovitých lidí. Neumím si představit PYROCAR třeba bez Jirky Votavy mladšího, bez Roberta Válala, bez podpory Hasičského záchranného sboru ČR v čele s generálem Vlčkem… Bez těchto lidí by to nešlo. Prostě, musí tu být někdo, kdo to všechno připraví a popožene. Já věřím, že PYROCAR 2023 proběhne aspoň na takové úrovni, jakou měly minulé ročníky.

Pepíku, já ti děkuji za pozvání a za rozhovor. Myslím si, že právě teď bychom ho mohli ukončit s voláním: „Sejdeme se na PYROCARu!“

Tak na „PYROCARu“, ahoj!