PODCAST: Velká kniha hasičských vyznamenání

Ahoj Oldřichu.

Ahoj Pepo, rád tě vidím.

 👇PODCAST K POSLECHU👇

Já tebe taky, protože my jsme spolu strávili několik let v naší společné kanceláři a hrozně rád na tu dobu vzpomínám.

Ano, to byly časy, kdy jsem byl prezidentem Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků a po dohodě s tehdejším starostou sdružení Karlem Richtrem jsem měl kancelář v jejich budově.

Ale ty jsi byl a jsi známý nyní už nejen jako emeritní prezident podnikových hasičů, ale také jako významný sběratel, a to v oboru „faleristika“. Říkám to správně?

Ano. Je to obor FALERISTIKA.

Co to slovo znamená?

Faleristika je pomocná věda, která se zabývá zkoumáním řádů a vyznamenání z hlediska jejich vzniku, historie, existence, udělování a dokumentace kolem ní a jakým způsobem měly vliv na tehdejší společnost, kdy byly udělovány nebo udělovány jsou, protože řády a vyznamenání se udělují až do současnosti.

Já jsem dnes za tebou přijel hlavně proto, protože koncem minulého roku se mi dostala do rukou nádherná kniha s názvem „Hasičská vyznamenání“. Kdy vznikla myšlenka, abyste dali dohromady něco tak unikátního, jako je tato publikace?

Inspirací nám byla dílo Jaroslava Kozáka ze Slovenska, který napsal s panem Považanem publikaci „Hasičské vyznamenania na Slovensku“ a s ní přijeli za mnou, do mé kanceláře. Ukázali mi ji a řekli mi, že by bylo dobré posoudit, zda by šlo něco takového vytvořit i u nás. A také, že dospěli k názoru, že nejlépe ten, kdo by ji dokázal napsat jsem já.

Ale vy jste pod novou knihou podepsáni tři autoři?

Protože já jsem řekl, že to je sice hezké, že jsem to já, kdo by to dokázal napsat, ovšem je to tak náročná záležitost, že k tomu jsou zapotřebí další spoluautoři a pomocníci. Za prvé, je k tomu nutná nějaká velká sbírka vyznamenání, které potřebuješ nafotografovat. Poté je třeba napsat popisky a pak pátráš po archivech, časopisech, knihách a jiných dokumentech, abys získal nějaké informace a další dokumenty týkající se těch vyznamenání, které máš podchycené. 

Oldřichu, řekni mi prosím, ona tři jména vás - tří mušketýrů, kteří jste toto ojedinělé dílo dali dohromady. Kdo co měl za úkol? Kdo a jak se na této knize podílel?

Jak už jsem říkal, já jsem dostal „tu nejjednodušší“ část, a tou byl ten text. Dalšími dvěma autory jsou Láďa Kubias a Lojza Tacl, kteří zjišťovali u různých dalších sběratelů, zda mají nějaké další vyznamenání. Hlavně Láďa Kubias se přehraboval ve velkém množství dokumentů a hledal tam jakoukoliv zmínku o hasičských vyznamenáních. Těmi dokumenty mám samozřejmě na mysli ty hasičské tiskoviny, ročenky a jiné brožurky. Také jsme si řekli, jakou strukturu ta kniha bude mít. Že bude mít nějaký úvod, tedy začátek, kde bude popsáno, jakým stylem chceme postupovat. Také jsme si stanovili časové období vydávání vybraných medailí, a to jsme zařadili mezi roky 1869 až 1951.

To mě velice zaujalo. Že právě tato léta?

Protože to jsou léta, kdy se hasičům říkalo hasiči. Po roce 1951 vyšel nový zákon o požární ochraně a z hasičů se stali požárníci.

Proč ten rok 1869?

To byl rok, ze kterého jsme našli nejstarší hasičské vyznamenání.

To bylo které?

Byla to pamětní medaile ke dvacátému výročí Moravsko-německé hasičské jednoty, která ji vydala.

Oldřichu, říkal jsi, že jste rozdělili knihu do určitých časových etap. Které to jsou?

Časově jsme to rozdělili do roku 1918, potom do roku 1938, další mezník byl rok 1945 a hned 1948, a pak období do roku 1951. A tam jsme skončili.

Všiml jsem si i rozdělení kapitol podle území?

To je další záležitost. Když jsme vyznamenání začali členit, tak jsme například měli vyznamenání župy Podřipské, nebo vyznamenání sboru dobrovolných hasičů Chotěhůlky, tak jsme to museli nějak rozdělit. Ještě jsme měli zařadit vyznamenání jednot. Tak jsme vše strukturovali podle pozice těchto de facto řídicích složek hasičských oblastí. Takže nejvyšší byla Zemská hasičská jednota Království českého, pak následovaly zemská hasičská jednota česká, moravská a nakonec slezská.

Máte tam však i medaile s názvy polskými i rusínskými?

Ano, protože jsme vycházeli z toho, že chceme pokrýt celé to naše Království české. A z toho logicky územně nám vycházelo, že tam patří příhraniční sbory, takže se tam objevují i německé a polské kousky. Potom, v období Československa, když k nám byla připojena Zakarpatská Ukrajina, tak tu jsme tam také logicky přidali. Doplnili jsme ji, jako připomínku toho, co bylo součástí našeho státu a po konci druhé světové války nám bylo neoprávněně odebráno.

Oldo, vzpomínám si, že jsme před lety byli spolu navštívit v etohradu Aloise Tacla a já jsem se nestačil divit, kolik těch medailí má. On má snad největší sbírku u nás?

To jsi se trefil. Lojza Tacl má největší sbírku hasičských vyznamenání v České republice. Aspoň já o větší nevím. Druhou největší má Láďa Kubias, což je druhý spoluautor naší knihy. Pak jsme posbírali od různých sběratelů „X“ medailí v jednotkách i desítkách kusů, které jsme ještě všechny dodatečně nasnímali, zdokumentovali a zpracovali je do té stejné podoby jako ty prvotní, které byly nafoceny ještě za pomoci pana Kozáka. 

Kdo vám s fotografováním pomáhal?

Ty dvě největší sbírky, hlavně tu největší sbírku pana Tacla a pak to, co měl ještě navíc Láďa Kubias, nafotografoval pan Kozák ze Slovenska. Tím, jak svou práci dokončil, tak už spolupráce s námi nepokračovala a my jsme pokračovali sami.

Chci říct, že ten, kdo tuto bezmála čtyřsetstránkovou knihu dostane do ruky patrně bude žasnout, jak je velice kvalitně zpracovaná, jak po grafické stránce, tak na kvalitním papíru. Je to skutečně nádherná publikace, která se nemá za co stydět. Říkal jsi, že jste použili medaile i od jiných sběratelů. Dá se určit, kolik jich takových nadšenců je?

To se neodvážím říct, protože sběratelů hasičských historických předmětů je hodně a jsem přesvědčený, že každý z nich má ve své sbírce minimálně aspoň jednu medaili. Ale ne vždy je to taková, která nám třeba chybí.

Chtěl jsem se tě zeptat, máš nějakou ty „svoji srdeční“?

Moje srdeční medaile je hvězdice Okresní hasičské jednoty Uherské Hradiště, a to z toho prostého důvodu, že jsem se v Hradišti narodil.

Mě se nejvíce líbily některé skutečně umělecké práce, které se klidně dají nazvat šperky. Do některých z nich jsou vsazeny i rubíny…

To nejsou rubíny, to jsou granáty. Ale i ta hvězdice Uherského Hradiště je taky umělecky zpracovaná. Chtěl bych ještě říci, že my jsme velmi brzy narazili na problém s dokumentací k medailím. Právě, když se Láďa Kubias hrabal v těch různých dokumentech, tak třeba našel záznam zasedání výboru Zemské hasičské jednoty slezské. Bylo tam napsáno: …udělena medaile stříbrná se lvem „X“ lidem, bez lva „X“ lidem, byla udělena stříbrná medaile… Ale chybí tam popis. Jsou to pouze informace, že nějaká medaile existuje, ale nevím, jak vypadá. 

Takže prožíváte příběhy přímo detektivní?

Ano. Vždycky jsem dostal od Ládi mailem štos papírů a já se v tom hrabal a vybíral z toho drobky, které by se daly použít k popisu medailí, které v té knize jsou vyobrazeny.

Hasičské medaile patří skutečně k uměleckým výrobkům. Kdo tyto medaile vyráběl. Byly to renomované firmy nebo jak to vůbec bylo?

Všechny vyráběly firmy, které se zabývaly výrobou medailí, vyznamenání, odznaků, součástek uniforem a podobně. Nejvíce známá je firma Karnet Kyselý, potom firmy Šmakal nebo Provazník a další. Nevyjmenuji teď hned všechny. Problém byl také v tom, že když jsme třeba hledali v dokumentech, tak jsme najednou zjistili, že si třeba nějaký sbor dobrovolných hasičů objednal jenom jeden výrobek.

Některé kusy jsou přímo na jméno. To jsou originály?

Tady ještě existuje taková záležitost, kterou se snažil vyřešit právě Karnet Kyselý. Vyrobil takové univerzální medaile, kdy jejich líc byl u všech stejný, ale zezadu jste našli věnec a uprostřed něho plochu, kde si každý sbor mohl objednat, co tam chce vyrýt. Takže známe medaile, které ze strany líce vypadají úplně stejně, a když je otočíš, tak zjistíš, že je každá jiná, protože tam má třeba napsáno „Věnováno k šedesátinám“ a na jiné je napsáno „Udělení u příležitosti čestného členství“. Takže se ty medaile různě měnily. Avšak existují i medaile, které jsou vyrobené úplně samostatně. Takové, které tvarem i podobou jsou vyloženě jedinečné a nevíme o nich vůbec nic.

V knize máte dokonce medaili k úmrtí prezidenta Masaryka?

Přesně tak. A právě o ní například nevíme vůbec nic.

Mám jednu možná záludnou otázku. Nejsem si jist, zdali ke každé medaili nebo téměř každé, patří i stužka, na které je medaile zavěšena. Jak se tyto stuhy vybíraly?

Bohužel, tehdy hasiči zvolili cestu, že si tam každý sbor nebo jednotka může vybrat stuhu jakou chce. Nebyla vůbec určena standardní pravidla, která by definovala - tahle medaile má takovou stuhu a tahle takovou. Existuje pouze jeden předpis, který vydal Svaz československého hasičstva, který se to nějakým způsobem pokoušel srovnat a dát do pořádku. Říkal, rozdělíme to na medaile pamětní, služební, věrnostní a další. A tak tam byly medaile za odsloužená léta a k nim bylo přesně napsáno, že medaile za dvacet let má takovou stužku, za třicet takovou, za čtyřicet takovou a za padesát takovou. Ale to je v podstatě mezi předpisy výjimka.

Dovolím si říct, že nejvíce stužek má barvy trikolóry. Dokonce medaile ze začátku Československé republiku jsou ve tvaru československé vlajky.

Ano. Ale to nebylo ani ze začátku, ale jak už jsem říkal o moravské a slezské jednotě, tak oni si vydali krásnou medaili, která měla speciálně stuhu ve tvaru československé vlajky. Ještě to rozlišovali tím, že na tu stuhu dávali miniaturu malého lva, jako malý československý znak. Záleželo to na tom, za co ta medaile byla udělena. Když třeba někdo dostal tuto medaili za statečnost, tak tam byl lev. A když to někdo dostal třeba za třicet let služby, tak tam lev nebyl.

Povšiml jsem si i takové rarity, že například Příbram si vydávala medaile se stuhou v hornických barvách. Tedy v zelené a černé. Bylo to časté, že si hasiči volili barvy stužek podle barev svých měst?

Časté to nebylo, ale bylo. Například i Hradec Králové. Tam třeba župa Královéhradecká vydala záslužný kříž a medaili a tam tedy stuhy byly v barvách Hradce Králové.

Musíme podotknout, že ve vaší knize nenajdeme pouze medaile, ale jsou tam i odznaky. Ty jste vybírali jak?

Ty jsme vybírali tak, že když ty odznaky měly charakter vyznamenání, anebo měly charakter služebního dozoru nebo kontroly. Ale jinak máme nafotografovaných řadu odznaků, které tam vůbec nejsou. Když byl křest naší knihy, tak Láďa Kubias řekl, že máme nafotografované ještě další exponáty a někdo nadšeně vykřikl, tak to je fajn, tak to bude ještě druhý díl! A starostka Němečková podotkla, že už vidí, jak Oldřich jde k ní do kanceláře a požaduje peníze na další knihu. Tak jsem ji uklidnil, že takové nebezpečí v nejbližších letech nehrozí.

Vzpomněl jsi starostku SH ČMS Moniku Němečkovou, která byla jedním z kmotrů knihy a dalším kmotrem byl generální ředitel HZS ČR generál Vladimír Vlček?

Hlavní sponzoři na tu knihu byli generální ředitel HZS České republiky, starostka Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, viceprezident Asociace velitelů podnikových hasičů ČR a firma Draeger.

Když si budu chtít tuto knihu pořídit, kde ji mohu koupit?

Buď u pana Tacla nebo u mě.

Takže běžně v prodeji není?

Ne. 

Musím si tedy najít webové stránky, kde adresy na vás budou?

Já ti pošlu takový plakátek, a tam budeš mít všechno.

Tak adresu, kde je možné knihu získat doplníme k našemu rozhovoru, za který ti já Oldo moc děkuji.

Počkej! Já jsem ještě neskončil. Protože jsem ti chtěl ještě říct, a to ocenila spousta hasičů, že jsme do knihy dali životopisy významných hasičských představitelů z doby první republiky. Jsou hned v úvodu a je tam vždycky jejich vyobrazení a s jejich hasičským životopisem. To někteří funkcionáři velice ocenili, že to takhle nikdy nikde pohromadě neviděli.

Věřím, že druhé vydání na sebe dlouho čekat nebude, ale bude s tím spousta a spousta další práce. Ale bylo by škoda, kdyby vám něco zůstalo v šuplíku.

Nepochybně by to škoda byla, ovšem, ono na to má vliv řada faktorů. A to nejenom finančních, ale i jiných. 

Oldo, přesto držím palce, aby k něčemu takovému došlo, děkuji ti mockrát za rozhovor a věřím, že si někdy zase popovídáme o něčem zajímavým, třeba o tvé potápěčské vášni. Zatím ahoj!

Ahoj a jsem rád, že jsem měl možnost si takto s tebou popovídat.   

Knihu si můžete objednat:

Alois Tacl - Letohrad, Mobil: +420 602 460 560, Email: info@tacl.cz

Ing. Oldřich Lukš - Neratovice, Mobil: +420 736 506 534, Email: oluks@seznam.cz