PODCAST: Myšlenka PYROCARu se zrodila v Polsku

Všechny posluchače vítám na Hasičovo a vítám vás ze Žďáru nad Sázavou, kde jsem se setkal s dlouholetým kolegou a přítelem Honzou Slámečkou. 

Ahoj Honzo!

Ahoj!

Naše setkání je dnes záměrné a týká se PYROCARu. Uvažoval jsem, kdo nejlépe by mi mohl říci o jeho historii nejvíce. Jsem přesvědčen že Honza je ta pravá osoba, která mi, respektive vám, o tom něco řekne.

👇PODCAST K POSLECHU👇

Takže Honzo, kdy vznikla myšlenka PYROCARu? Kdy, kde, jak?

Asi tě překvapím, když řeknu, že v Polsku. V roce 2006 dohodl tehdejší šéfredaktor časopisu Alarm Revue Ivo Havlík účast hasičů že Žďáru nad Sázavou na velké akci v Polsku – setkání koněspřežných stříkaček, které se tady konalo v obci Cichovo u města Krzywyň. Měl jsem možnost se toho účastnit a spolu se starostou okresního sdružení hasičů ve Žďáru nad Sázavou Lubošem Zemanem. Při jedné z mnoha debat, které jsme tam vedli s funkcionáři polských hasičů, jsme vlastně založili takové dvě tradice. Ta první se týkala účastí žďárské stříkačky v dalších letech na tamní velké akci.

No, a druhá tradice?

Ta se týká právě PYROCARu. My jsme si tam stěžovali, že na pravidelných veletrzích k požární ochraně Pyros se zhoršují podmínky, že se zdražují výstavní plochu, a to vede výrobní firmy k tomu, aby vystavovaly, co nejméně vozidel. Pyros je na brněnském výstavišti jen do pátku a hasiči, kteří se ho chtějí účastnit, si na něj musí vzít dovolenou. My jsme chtěli, aby Pyros byl i v sobotu, ale to se veletrhům nelíbilo. A tak jsme si tak stěžovali svým přátelům a Poláci nám řekli, že měli stejné problémy s výstavištěm v Poznani, a tak se rozhodli, že si udělají vlastní veletrh ve své škole v Čenstochové. Tím nám nasadili brouka do hlavy. My jsme začali o této možnosti diskutovat už tam a nejvíce se toho chytil jmenovaný šéfredaktor Alarm Revue Ivo Havlík. Ten také začal některé věci dotahovat do prvotního návrhu. 

Jak se myšlenka na novou akci přenesla z Polska do České republiky? Jak se začala realizovat?

Ono to nebylo jednoduché. Ivo Havlík, společně po dohodě se mnou, navštívil hned po prázdninách výkonný výbor SH ČMS, kam přišel s myšlenkou uspořádat setkání a hasičských vozidel. S tím, že by se mohlo konat v Přibyslavi, že by mohlo být v podobném režimu, jako výstava v Polsku. Že tam nebude vstupné, vystavovatelé přijedou dobrovolně a tak dále. Přímo na tomto jednání výkonného výboru jsme neuspěli, ale protože Ivo Havlík pak prezentoval tuto myšlenku na podzimním shromáždění starostů, tak tam vzbudila nadšení. A tak se jeho návrh znovu projednával počátkem roku 2007, kde na výkonný výbor SH ČMS rozhodnul, že pokud chceme, tak ať si tuto akci zorganizujeme sami. Její termín byl určen na září 2007.

To byl tedy šibeniční termín. Jak vám to šlo realizovat?

My jsme nevěděli, do čeho jdeme. Ale můžu říct, že tento termín byl skutečně šibeniční. Ivo Havlík zorganizoval přihlašování vozidel na webu časopisu Alarm Revue i na svém soukromém webu. Začal se scházet organizační štáb, do jehož čela se postavil. Takže prvním organizačním šéfem prvního setkání byl Ivo Havlík a my, hasiči z kraje Vysočina, jsme se soustředili kolem něho. 

Jak potom samotná akce dopadla?

Samozřejmě, že když jsme takovou akci konali poprvé, měla své organizační nedostatky. Já si třeba vzpomínám, že se realizovaly myšlenky, které v dalších ročnících vyšuměly. Jako například soutěž v požárním útoku O pohár města Přibyslav, které tehdy slavilo 750 let svého trvání. Ale pak už se neopakovala. Vzpomínám si také, že Ivo Havlík na první setkání pozval Karla Lopraise s Tatrou, se kterou se účastnil Rallye Paříž Dakar. Potom jsme se při hodnocení na organizačním štábu rozhodli, že můžeme uspořádat další akci. Ale ta by už měla proběhnout pod vedením sdružení. Dokonce jsme se dohodli, že by už mohla být hned v následujícím roce 2008.

To hned na prvním ročníku byla tak masová účast, jako i později?

Já si vzpomínám, že ne všichni přihlášení tehdy mohli přijet, protože v době PYROCARu probíhaly na severní Moravě povodně. Mám ale takové tušení, že bylo vystaveno na tři sta aut, především z výjezdu. Nebylo jich třeba zase tolik nových, ale přišlo se na ně podívat asi 10 000 návštěvníků.

To je velice slušné číslo. Takže daném trendu jste pokračovali i druhém ročníku?

Ano. Když jsme to potom hodnotili, tak jsme dali výkonnému výboru návrh, že by měl být uskutečněn i další ročník. Do čela organizačního výboru byl ustanoven tehdejší ředitel kanceláře SH ČMS Honzík Aulický, který pak vedl všechny organizační štáby až do pátého ročníku. Také bylo dohodnuto, že druhý ročník se už uskuteční v dalším roce - 2008. 

Takže jste chtěli dělat PYROCAR každý rok?

Tehdy taková myšlenka byla, i když já jsem s ní nesouhlasil. Já už jsem ti říkal, že na to musí být hasiči nedočkaví. Když byl každý rok, tak by tomu tak nebylo. Měl jsem osobní zkušenosti z Pernštejnských slavností. Bydlím a pocházím z podhradí Perštejna a tam se začaly dělat každý rok slavnosti. Později však zájem lidí začal ubývat. Takže dobře že se mezi pyrocary udělaly větší pauzy. 

Ale když se podívám na data jednotlivých pyrocarů, tak ani plánovaný tříletý cyklus se nevydařil abyl narušen nečekanými událostmi.

Jednak jsme chtěli dodržet to, aby PYROCAR nebyl v roce litoměřických slavností. Pak ale po pátém ročníku přišel covid, a proto se nyní setkáváme až po pěti letech. Já bych tu delší pauzu navrhoval i v následujícím období, protože ona ta naše akce je organizačně a ekonomicky náročná, že konání víckrát po několika málo letech není dobré. Já bych navrhoval, aby se opakovala po pěti letech.

Dá se to utáhnout, vzhledem k tomu, jak stoupají na ní nároky a především náklady?

Já nejsem ekonom a ani moje role v organizačním štábu se ekonomický netýká. Ale vidím, že jak projednáváme rozpočet, že vše je mimořádně finančně náročné v několika milionech korun. Také proto si i myslím, mezi konáním jednotlivých pyrocarů měly být větší pauzy.

Je známo, že se některé sbory podílejí na zabezpečení této akce již pravidelně. Organizačního zabezpečení se pravidelně účastní i někteří jednotlivci. Mohl bys někoho jmenovat nebo připomenout?

Abych na někoho nezapomněl. Zaprvé si myslím, že určité uznání si zaslouží Ivo Havlík, který nejenom, že myšlenku PYROCARu nejen přinesl, ale snažil se ji realizovat a díky jemu byl první ročník velice úspěšný. I když jsme museli uznat, že takovou akci by měl řídit zástupce ústředí. Což se stalo na druhém ročníku, kdy do čela byl postaven Honzík Aulický a myslím si, že je to další osoba, která by měla být v této souvislosti vyzvednuta. Řídil organizační štáb dalších čtyř ročníků, až do roku 2018. Za to si zaslouží obrovské poděkování. Pravou rukou ve vedení štábu byl Jirka Votava mladší. Naštěstí. Protože když se připravoval Pyrocar na rok 2023, tak on na základě svých zkušeností a kontaktů se mohl chopit příprav. Můžu říct že PYROCAR 2023 je připraven hlavně díky Jirkovi Votavovi. 

Samozřejmě, že se na tom podílí i další věci, jako třeba spolupráce dobrovolných a profesionální hasičů. Od druhého ročníku je letadlovou lodí PYROCARu firma Požární bezpečnost, v jejíž čele stojí Robert Válal. Tak bych mohl jmenovat další a další. Omlouvám se těm, na které jsem si hned nevzpomněl. 

Sbory bys asi také nevyjmenoval všechny, ale zkus některé z nich připomenout. Třeba ty, které se prakticky účastní PYROCARu pokaždé a pomáhají ho zabezpečovat.

Já si myslím, že unikátem PYROCARů je stravování a občerstvení účastníků. V žádném ročníku jsme neoslovili cateringovou společnost, ale spoléháme na zajištění domácích sborů. Je to vždy deset až dvanáct spolků, které mají tuto záležitost zajistit. Jsou to sbory z Havlbrodska a ze Žďárska. Opět nebudu jmenovat všechny, ale například si vzpomínám, že malý počet dobrovolných hasičů ve Věcově, což je u nás na kotárech na Vysočině, tak na jeden ročník zabili sedm prasat a návštěvníci je v rámci občerstvení všechny spotřebovali.

Nebo každého ročníku se stravování zúčastňuje SDH Škrdlovice, které vždy nabízelo pestrý rejstřík jídel, a mimo jiné, škrdlovičtí jednou uvařili 5 000 knedlíků plněných masem. Mohl bych také jmenovat SDH Jámy, které také mívají široký sortiment jídel. Co je důležité, že když se někdo chce na zabezpečení občerstvení přihlásit, musí zajistit sto míst na sezení. Takže, když se přihlásí dvanáct sborů, tak je jisté, že bude 1 200 míst na sezení. Takže, to je ve srovnání s různými jinými festivaly naprosto unikátní.

Honzo, když se řekne PYROCAR, jako že už jich je pět za námi, na který si vzpomeneš nejdříve? Čím tě zaujal?

Nyní přemýšlím o tom, jestli to mám vůbec říct. Já vždycky, když se řekne PYROCAR, vzpomenu si na 5. ročník v roce 2018, kdy byl nejúspěšnější, pokud se týče vystavovaných automobilů, vystavujících firem, těch bylo asi sedmdesát, celkové účasti - říká se, že přišlo na 40 000 lidí. Bohužel, byl poznamenaný smutnou událostí, na kterou určitě budeme dlouho vzpomínat. Uprostřed akce zemřel náš dlouholetý starosta sdružení Karel Richter. Já říkávám takové úsloví, které jsem napsal i do naši okresní kroniky: „Kdysi dávno před šesti stoletími nedaleko Přibyslavi zemřel vojevůdce husitů uprostřed tisíce svých spolubojovníků, uložený pod stanem. Téměř po šesti stech letech u Přibyslavi zemřel také pod stanem jiný náčelník obklopený tisícovky hasičů.“ Tak to je věc, na kterou v souvislosti s PYROCARem nikdy nezapomenu. Bylo to spojeno i osobně se mnou, protože jsem musela vylézt na pódium a oznámit těm tisícům lidí, co se stalo. Pak jsem měl dokonce čest, mluvit na Karlově pohřbu. 

A nějaká veselejší vzpomínka, by nebyla?

Většinou vzpomínky moc veselé nejsou, protože jsme měli se vším spoustu starostí. Ale samozřejmě, že se tam odehrávaly věci, které bych raději možná ani nepublikoval.

Když už dnes vzpomenuli Karla Richtra, tak víme že PYROCAR velmi podporoval. Ale také jste měli velkou podporu od města Přibyslav a kraje Vysočiny, kde jsi byl zastupitelem. Mohl bys k tomu něco říct?

To je jedna z problematických otázek, kdy při odpovědi mohu na něco zapomenout. Na každý ročník jsme žádali finanční podporu kraje, kterou jsme vždycky dostali a bude i na letošní PYROCAR. Už na prvním ročníku jsme dosáhli toho, že záštitu nad akci převzal hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil, který je, jak všichni určitě víte, v současnosti předsedou Senátu České republiky. Po něm ji převzal jeho nástupce Jiří Běhounek. Pokud se týče ostatních, byla by to skutečně velká škála lidí. Ale připomněl jsi mi město Přibyslav, které od samého počátku pochopilo, že bude mít akci, která bude přerůstat hranice kraje. Takže se podle toho k nám chovali vždycky vstřícně. Vzpomínám si, že při 5. ročníku se opravovaly místní komunikace. Takže město nám pomáhalo v jednání s krajskou správou silnic o zkrácení termínů a všechno se podařilo opravit včas.

Nesmím také zapomenout na domácí hasiče a znovu se omlouvám těm, které jsem nejmenoval. Ještě ale připomenu generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, které v dané době vedl náš rodák generál Drahoslav Ryba. Takže byla součinnost se všemi stupni HZS vždycky dobrá. Ať už šlo o záchranný prapor nebo krajská ředitelství.

Je pravdou, že se vždycky těžko vyjmenovává někdo konkrétní. Asi by jsi také těžko vyjmenovával i firmy, které tuto akci podporovaly.

Říkal jsem už, že na poslední akci se jich účastnilo na sedmdesát. Už jsme jmenovali Požární bezpečnost, která je vždy největším podporovatelem. Na všechny ročníky vedle kraje Vysočina také přispěla Hasičská vzájemná pojišťovna. Ony všechny účastněné firmy svým způsobem, i když ne s takovými finančními náklady, které musí vynaložit na brněnském veletrhu, nějakým způsobem přispívají na zajištění této akce. 

Honzo, něco ti řeknu. Víš, co zaujalo nejvíce na PYROCARech mě osobně? Byla to historická technika. Řekni mi něco o ní. Kde se tam vzala? Kdo to měl na starosti?

Tak historická technika. PYROCAR byl postaven na základě toho, že budou vystavovány především automobily z výjezdu. Také se to tak stalo. Padla ale také připomínka, že by bylo vhodné vystavit i historickou techniku. Začali jsme se zabývat samostatnou akci. Třeba tím, že by se historická technika mohla vystavovat v nedalekém Šiklově mlýnu. Nakonec bylo dohodnuto, že v prostoru areálu uspořádáme malou výstavu. Nepočetnou, asi čtyřicet exponátů. Na starost si to vzal veteránský klub historických stříkaček ze Žďárska, který tu úspěšně pracuje pod hlavičkou okresního sdružení Žďár nad Sázavou. V roce 2018 byla výstava motivovaná stoletým výročím Československé republiky. Tam jsme ukázali průřez vývojem techniky od roku 1918 až po 50. léta. 

Teď trochu odbočím. PYROCAR souvisí také s doprovodným programy. Vypíchl bys nějakou zajímavou ukázku, kterou jsme na PYROCARu měli, a která pak přitáhla tisíce lidí?

Doprovodný program je dvojího typu. Jednak je odborný, kde lidi nejvíce zajímají vrtulníky. Dělá to velkou melu a lidé to tak často nevidí. Také letos se chystají ukázky záchrany pomoci helikoptér. Ale doprovodný program je doplněn i kulturním programem. Vzpomínám si, že kdysi se vyhlašovala Miss hasička a byla to velice atraktivní. Také se nám jednou dobrovolně přihlásila kapela Šatlava tady z Přibyslavi, která ještě tehdy hrála zadarmo. Dneska se ta kapela jmenuje Jelen a dostává poměrně velké honoráře. Nesmím také zapomenout na propagační jízdy SH ČMS, které přijížděly na zahájení akce. Prozradím, že něco podobného připravujeme i v letošním roce. 

Takže se máme na co těšit a budeme opět moci srovnávat s minulými ročníky. Já bych si přál, aby nám ten letošní PYROCAR vyšel, ale musím poznamenat, že nás už mnohokrát zaskočilo počasí. 

No, jejda! Zrovna první ročník se z toho pohledu nepovedl, protože pršelo a bylo škaredě. Ale počasí neovlivníme. Takže přejeme PYROCARu 2023, ať je hezké počasí. Nemusí pršet a nemusí být ani takové vedro, jaké bylo na posledním ročníku. Tak akorát příjemně, aby se to lidem líbilo.

Když se řekne PYROCAR, tak mám ještě jednu takovou vzpomínku. Mám syna, který se jmenuje jako já Honza a v roce 2006, když jsme byli v Polsku, tak tam byl se mnou. Bylo mu patnáct. Dneska jemu přes třicet let, je samozřejmě hasič a vždycky říká: „Kdybych nic nedokázal, tak mám jeden dobrý zápis - byl jsem u toho, kdy vznikla myšlenka PYROCARu.“ 

A já Honzo říkám, buďme u toho i letos! A všechny, co nás teď poslouchají nebo čtou, zveme na PYROCAR 2023. Budeme se těšit. 

Těšíme se na vás, ahoj!