Hasiči pomáhají druhým, ale kdo pomáhá hasičům?

Jak vypadá práce hasičského psychologa a co nejčastěji řeší ti, kteří každý den čelí stresu, riziku a náročným událostem? V rozhovoru s psycholožkou HZS Libereckého kraje kpt. Mgr. Simonou Kožíškovou jsme otevřeně mluvili o nejčastějších tématech, se kterými za ní hasiči přicházejí – od vztahových problémů přes trauma až po sebeobviňování. Dozvíte se, jak funguje psychoterapie po výjezdech, co může pomoci při zpracování stresu, jakou roli hraje rodina a kolegové, ale také jak o sebe pečuje sama odbornice, která pomáhá ostatním projít tím nejtěžším.

1) Jak jste se dostala k práci psycholožky u Hasičského záchranného sboru?

Mám ráda akci, v Praze jsem začínala jako sportovní psycholog, kde jsem pracovala i s vojáky. V období stěhování z Prahy do Liberce jsem se sháněla po volných pracovních pozicích psychologa, které by mě zajímaly. Úspěšně jsem absolvovala několik pracovních pohovorů, ale práce s hasiči mi nakonec přišla nejzajímavější, a navíc šlo o cílovou skupinu nejpodobnější té, se kterou jsem doposud pracovala.

2) S jakými nejčastějšími problémy za Vámi hasiči přicházejí?

Na psychologa se příslušníci obracejí s různorodými problémy, ať už z osobního nebo pracovního života. Často se jedná o vztahové a osobní problémy, potíže na pracovišti nebo náročné zážitky spojené nejen s výkonem služby. Někdy stačí jedno nebo několik setkání, jindy jde o dlouhodobější spolupráci. O pomoc přitom nežádají jen hasiči samotní, ale i jejich rodinní příslušníci.

3) Můžete přiblížit, jak KBT (kognitivně-behaviorální terapie) a EMDR pomáhají při zpracování stresu nebo traumatu u záchranářů?

Při práci se stresem a traumatem je úkolem terapeuta pomoci člověku náročný zážitek zpracovat a znovu se postavit do běžného života.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na to, jak naše myšlenky ovlivňují naše emoce a chování. Pomáhá lidem rozpoznat negativní myšlenky, jako jsou např. obavy z budoucnosti, obviňování ostatních nebo i sebe, a postupně je měnit v prospěšnější. Důležitou součástí je také práce s vyhýbavým chováním. Např. po prožité negativní události se lidé typicky vyhýbají místu, kde se událost stala, nebo lidem, kteří mu událost připomínají. Vyhýbání se ale problém nevyřeší a potíže související s prožitou událostí tím nezmizí. Je to často právě naopak. Proto se v bezpečném prostředí pracuje na tom, jak se těmto obávaným situacím postupně znovu vystavit a zvládnout je. Součástí terapie je také nácvik relaxace a práce s emocemi.

KBT je strukturovaná, postupuje se krok za krokem. Klient se nejprve učí zvládat své příznaky, tzv. „diskutovat“ se svými negativními myšlenkami atd. Tempo postupu terapie si klient určuje sám. Rozhodně to není tak, že by byl nucený vystavit se něčemu, na co ještě není připraven. To by pak mohlo mít naopak negativní efekt. A to v žádném případě nechceme – cílem je pomoci, ne ublížit.

EMDR (desenzibilizační terapie pomocí očních pohybů) pomáhá mozek zdravě „rozpohybovat“ a přepracovat obtížné vzpomínky, které nemohly být během náročné zkušenosti kvůli přetížení nervového systému zpracovány a dobře integrovány. Nezpracované zážitky pak mohou být základem mnoha psychických i fyzických obtíží, jako je např. opakované vynořování vzpomínek, nespavost, napětí, úzkosti atd. EMDR umožňuje tyto vzpomínky znovu otevřít – tentokrát bez silného emočního náboje – a tím usnadnit jejich zpracování a přirozené začlenění.

Obě metody jsou vědecky ověřené a účinné při léčbě úzkostí, depresí i posttraumatických potíží.

4) Jaký byl pro Vás osobně nejnáročnější případ, který jste řešila v rámci své práce?

Nejvíc mi v paměti utkvěl případ z doby krátce po mém nástupu k HZS. Byla jsem přivolána k rodině, které jsem oznamovala úmrtí jejich blízkého – manžela, otce, dědečka. V domácnosti bylo více členů rodiny, celkem tři generace, včetně dcery, která v rámci akutní stresové reakce na zprávu reagovala fyzickou agresí vůči okolí včetně mě. Dlouho poté jsem na celou rodinu nedokázala přestat myslet. Obvykle si po konci intervence celou situaci zhodnotím, sepíšu poznatky a zkušenosti a už se k tomu dál nevracím. Tady to ale zůstávalo. Až později mě manželka a dcera samy vyhledaly v rámci navazující péče, což mi pomohlo celou událost uzavřít.

5) Co Vás na práci s hasiči nejvíce naplňuje?

Práce psychologa u HZS je velmi pestrá. Od psychodiagnostické a vzdělávací činnosti, přes poskytování péče příslušníkům a jejich rodinám, až po podporu lidí zasažených mimořádnou událostí. Nejvíc mě naplňuje terénní psychosociální pomoc. Je to náročné, ale zároveň nesmírně smysluplné. Můžu být člověku oporou ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuje. Pomoci mu projít si náročnou životní událostí a vrátit se zpět do života. To je motor, který mě žene dál.

6) Jak vypadá typická konzultace nebo setkání s hasičem, který potřebuje psychologickou pomoc?

První setkání je o navázání spolupráce. Klient je expertem na své problémy – já jsem průvodce, který mu pomáhá nalézat cestu. Každý, kdo za mnou přijde, brzy zjistí, že se jedná o týmovou spolupráci, společně určujeme cíle, frekvenci schůzek i to, co může klient dělat sám mimo naše sezení. Hned při prvním setkání většinou uděláme malý praktický krok.

Někdy lidé čekají, že jim řeknu, co mají dělat. Ale o tom to není. Dobrý výsledek přichází tehdy, když si na řešení přijde člověk sám – já mu jen ukazuji možnosti, které zrovna nevidí.

7) Máte nějaké tipy, jak si hasiči mohou sami ulevit od stresu nebo zpracovávat náročné zásahy?

Většina hasičů má své osvědčené strategie, které zcela přirozeně aplikují. Nemusí se jednat o nic velkého. První úlevu často přináší už samotný návrat ze zásahu, kdy si o něm hasiči mezi sebou povídají. Sdílejí dojmy, ventilují napětí, a nakonec se třeba i navzájem ocení. 

Velmi účinná jsou dechová cvičení – hluboký dech aktivuje mechanismy regenerace. Dále pomáhá postarat se o základní potřeby: napít se, najíst se, umýt se. Sprcha může být očistná nejen pro tělo, ale symbolicky i pro duši – jako odplavení nejen špíny, ale i stresu, nepříjemných pocitů a myšlenek. 

Někomu pomáhá mít svůj malý rituál: být chvíli sám, zapsat si pár poznámek do deníku, dát si kávu nebo společné krátké setkání se směnou. Pomáhá i fyzická aktivita, odreagování v sauně nebo třeba rozhovor s blízkým – pokud na to má člověk chuť. Každý máme svou cestu, důležité je vědět, co pomáhá právě mně.

8) Jak zvládáte Vy sama psychickou náročnost své práce?

Tahle práce mě naučila, že život je o náhodě a že utrpení je běžnou součástí života. Vy nevíte, co se stane zítra. Proto mi nejvíc pomáhá užívat si každodenních maličkostí, být trochu „sluníčková“ a nastavená na naději, abych se v tom žalu a neštěstí neutopila. A tak hledám vše hezké kolem mě. Užívám si čas s rodinou, čerpám energii pobytem v přírodě a ve volném čase se věnuji tomu, co mi dělá radost. Venkovní fyzická aktivita je pro mě ventil číslo jedna. Další nezbytností je neustálé vzdělávání se, sdílení s kolegy a supervize. 

Snažím se vyhýbat negativním informacím mimo práci – neřeším zprávy, ani politiku. Chci se bavit o hezkých věcech, které mě nabíjí, ne naopak. Snažím se udržovat svůj „pohár energie“ stále plný, abych měla kapacitu a energii navíc, kterou můžu dát druhým, když to bude potřeba. Abychom mohli pomáhat, musíme být v pohodě hlavně my sami. Jsme ale taky jen lidi a není možné být k dispozici neustále. 

9) Mění se potřeby hasičů ohledně psychologické pomoci v průběhu let?

Za těch šest let, co u hasičů pracuji, vnímám, že čím déle psychologická služba funguje, tím větší povědomí o ní hasiči mají, a tudíž ji i více využívají. My psychologové si neustále předáváme nové poznatky i zkušenosti. Velké události, jako byly třeba loňské povodně, nás posouvají dál – podobně jako předtím tornádo na Moravě. Do naší práce jsme během posledních let zakomponovali nové metody jako další možnosti, jak reagovat na potřeby příslušníků.

10) Jakou roli hraje podpora kolegů a rodiny v psychické pohodě záchranářů?

Obrovskou. Sociální opora je klíčový ochranný faktor. Možnost svěřit se někomu, kdo nám naslouchá, má silný léčivý účinek. Pomáhá zvládat stres, snižuje úzkost a zvyšuje celkovou životní spokojenost. Funguje jako nárazník, který zmírňuje dopady psychického vypětí.