Hasiči v první linii

Každý den vyrážejí do akce. Do hořících domů, podmáčených svahů, chemických závodů, zřícených budov nebo k lesním požárům. Nosí zásahové oděvy a na zádech těžké dýchací přístroje. Pracují v horku, kouři a stresu. Jsou to hasiči – a i když se to na první pohled nezdá, jejich nepřítelem nejsou vždycky plameny. Často to bývá jejich vlastní tělo. 

V loňském roce došlo při zásazích ke zranění  300 hasičů a zdaleka ne všechna zranění měla příčinu v ohni. Často za nimi stála únava, přehřátí, vyčerpání nebo intoxikace.  

Tělo pod tlakem: Jak vzniká vyčerpání 

Vyčerpání nehrozí jen při velkých mimořádných událostech – často stačí delší zásah bez odpočinku, bez doplnění energie, v horkém počasí nebo ve stresové situaci. Nejčastější rizikové situace jsou: 

• Požáry v uzavřených prostorech – těžký oděv, kouř, vysoká teplota, nulová viditelnost a minimální možnost si oddechnout. 

• Dlouhodobé zásahy – třeba po vichřici nebo povodni, kdy hasiči zasahují v dlouhém časovém úseku i desítky hodin. 

• Zásahy v horku nebo zimě – extrémní teploty zvyšují nároky na organismus. V horku hrozí přehřátí, v zimě vyčerpání energetických zásob. 

• Práce v dýchací technice – odebírá energii a znesnadňuje dýchání. 

• Silný stres – při záchraně dětí, osob blízkých smrti nebo při nestandardních nehodách. 

První příznaky vyčerpání bývají nenápadné, ale měli by na ně být pozorní jak hasiči, tak velitelé zásahu: slabost, třes, studený pot, hlad, nevolnost, závratě, zpomalené reakce, nesoustředěnost, bolesti hlavy, ztráta rovnováhy, kolaps. 

V této fázi už je nutné přerušit činnost a začít řešit doplnění energie a tekutin. Pokračování v zásahu může být životu nebezpečné – nejen pro hasiče, ale i pro osoby, které mají zachraňovat. 

Vysoké letní teploty? Jen část problému 

Teplota okolí je dalším faktorem, který zvyšuje zátěž. Kombinace vysokých teplot, těžké výstroje, výzbroje a intenzivní práce může vést k přehřátí organismu. Hasiči tak běžně zažívají situace, kdy jejich tělesná teplota přesahuje 39 °C. U některých velkých požárů vystoupala i nad 40 °C. 

A pak jsou tu psychické faktory – stres, úzkost, napětí. Tělo pracuje v režimu „útok nebo útěk“, srdce buší jako o závod, tlak stoupá. V kombinaci s fyzickou zátěží jde o extrémní zkoušku odolnosti. 

Riziko zvané kouř 

Mnozí si neuvědomují, že kouř z hořícího materiálu není jen nepříjemný – může být i smrtelně jedovatý. Zejména při nedokonalém hoření vznikají toxické látky, jako je oxid uhličitý, chlorovodík, nitrózní plyny nebo kyanovodík.  

Zásahy u chemických havárií nebo při požárech skladů tak představují obrovské riziko. Dýchací přístroj hasiče chrání jen po omezenou dobu. Navíc i po uhašení požáru zůstávají nebezpečné látky v prostoru i v troskách.  

Neviditelné nebezpečí: Zasypání 

Riziko zasypání nebo zavalení je častější, než by se mohlo zdát. Může k němu dojít při odčerpávání vody z výkopu, na staveništích, ve starých šachtách, ale i při zásazích ve skladištích sypkých látek nebo v senících. Často stačí jeden chybný krok, narušení statiky nebo prudký pohyb a stovky kilogramů materiálu se zřítí. 

Psychické vyčerpání 

Méně viditelné, ale o to závažnější, je psychické vyčerpání. Při každém zásahu hasič čelí nejen reálnému nebezpečí, ale i emočně náročným situacím – od zachraňování dětí po zásahy u smrtelných nehod. Tyto zážitky se hromadí. 

Krátkodobě se mohou projevit jako podrážděnost, únava, ztráta soustředění. Dlouhodobě ale mohou vést k syndromu vyhoření, poruchám spánku či depresemi. Psychické vyčerpání je tichý zabiják. Neprojeví se hned, ale o to více může škodit.  

Jak hrozícím rizikům čelit?  

Základem je kondice – fyzická i psychická. Hasiči se připravují pravidelným tréninkem, ale v reálném zásahu hraje roli i taktika. Důležité je například střídání sil, odpočinkové zóny se stínem a vodou, nebo doplňování energie sladkými nápoji a potravinami.  

Když pomáhat znamená nasazení života…