Hasiči zachránili rodinný dům, dorazil děkovný dopis

Požár v odlehlé části Zlínského kraje vzbudil manželský pár nad ránem. Hořela dílna v těsné blízkosti jejich domu. Plameny šlehaly vysoko, hrozilo, že se oheň rozšíří i na obytnou část. Díky rychlému a profesionálnímu zásahu hasičů k tomu ale nedošlo. Dopis, který po několika týdnech dorazil na HZS Zlínského kraje, je silnou výpovědí o tom, jak moc záleží na každé minutě – i na každém hasičském voze, který se neztratí po cestě.

Jsou chvíle, po kterých už není nic jako dřív. Jedna taková přišla před pár měsíci letošního roku, když v odlehlé části Zlínského kraje začalo v noci hořet. Plameny zasáhly větší dílnu, která stála jen pár metrů od roubeného rodinného domu. Hořelo velmi intenzivně a požár se mohl snadno rozšířit na obytnou část.

Na místo byla vyslána profesionální jednotka HZS Zlínského kraje i jednotky dobrovolných hasičů – celkem jich dorazilo sedm. Přestože šlo o místo mimo obec, první zásahová vozidla byla na místě během 10 až 15 minut.

Díky rychlému zásahu se podařilo zabránit šíření ohně. Požár přesto způsobil vysokou škodu a zcela změnil životy lidí, kteří v domě žili. Ti ale vyvázli bez zranění.

O několik týdnů později dorazil na HZS Zlínského kraje děkovný dopis, který přetiskujeme v plném znění. Je to jeden z těch textů, které by si měli přečíst všichni – ať už jezdí s modrým majákem, sedí v kanceláři, nebo řídí firmu, kde pracuje někdo z dobrovolných hasičů.

 

Související články

• 

  Normální je pomáhat

  Více informací

Z důvodu žádosti pisatelky o anonymitu, nezveřejňujeme lokalitu ani zasahující jednotky. Dané jednotky samozřejmě poděkování dostaly.

Dopis:

🔥🔥🔥Hořelo u nás…🔥🔥🔥

Jsou chvíle, po kterých už téměř nic není, jako dřív.
Takový den u nás nastal v únoru tohoto roku, když u nás hořelo.
Požár nás vzbudil nad ránem… Hoří velká stodola na dvoře, plameny šlehají vysoko a nevím, jestli oheň nepřeskočí na vedle stojící roubenku. Běhám v mrazu, jen v pyžamu a bosa, abych vyházela někam ven na zahradu alespoň peřiny, deky, teplé oblečení… měla by být ještě tma, ale všude je světlo jako ve dne. Manžel vyběhl ven s hasicím přístrojem… víc ho už nevidím. Teď ale nejde o náš příběh. Tyto chvíle do slov nevtěsnám a nezapomenu na ně.

To, o čem chci psát – PŘIVOLALI JSME POMOC!
Myslím si o sobě, že jsem vcelku klidná osoba. Slyším se, jak hystericky zvedám hlas a do telefonu doslova křičím. V krátkém čase, pro mne nekonečném, přijíždí první hasičské vozidlo. V realitě je to však sotva 10–15 minut, a to žijeme mimo obec. Za ním druhé, třetí, další… přijede celkem 7 hasičských jednotek. Profesionálové i dobrovolníci.

Jen stojíme a nejsme chvílemi schopni vydat ani hlásku, a to doslova i do písmene. Sledujeme dění. Po nějaké době slyším naprosto klidný hlas, který mi říká: „Paní, nebojte se. Všechno máme pod kontrolou. Oheň se dál šířit nebude.“ Ten den od nás odjela poslední hasičská jednotka v 18 hodin…

Je to nepopsatelné. Dokud nevidíte, co tento živel dokáže, nelze naplno docenit, co pro nás hasiči, ať profesionální nebo dobrovolní, dělají. Nasazují doslova život. Neznají vás, přijedou a dělají všechno proto, aby vám pomohli. Přitom jsou tomu všemu vystaveni a ohroženi.

Proto vás prosím:

• Když je potkáte na cestě, udělejte jim rychle místo.

• Jestli zaměstnáváte ve firmě dobrovolné hasiče, umožněte jim tuto „službu“ vykonávat a dejte jim k tomu podmínky.

• Jestliže jste ti, kteří mají vliv na jejich odměňování, vybavení a pracovní podmínky, postarejte se o to. Nic není dost. Toto jsou ti, na kterých by se nikdy nemělo šetřit.

• A my všichni ostatní – VAŽME SI JICH!