Hasit vodou byla chyba. Výbuch sila stál životy dva dobrovolné hasiče

Tragédie se odehrála 15. května 2026 v areálu dřevozpracující společnosti Robbins Lumber v městečku Searsmont v americkém státě Maine.

Automatický systém ohlásil požár v jednom ze sil používaných pro skladování dřevních hoblin a pilin. Když na místo dorazili hasiči, ze sila se kouřilo. Zavedli proto proud vody do prostoru u jeho spodní části a začali s hašením.

Na první pohled nic nenasvědčovalo tomu, jak dramaticky zásah skončí.

Hasiči už podobné požáry v závodě znali

Právě v tom byl jeden ze zásadních problémů.

Hasiči zasahovali během předchozích zhruba dvaceti let v závodě u požárů sil několikrát a použití vody tehdy fungovalo. Jenže předchozí požáry se týkaly klasického sila.

Tentokrát hořel zcela jiný typ.

Šlo o přibližně osmnáct metrů vysoké oxygen-limiting silo – tedy silo konstruované tak, aby dovnitř pronikalo co nejméně vzduchu a obsah byl skladován v prostředí s omezeným množstvím kyslíku.

Podle vyšetřovatelů zaměstnanci závodu ani zasahující hasiči nevěděli, že jde právě o tento typ sila. Nevěděli ani o specifickém nebezpečí, které představoval jemný prach z pilin a hoblin uvnitř.

A hasiči tak použili postup, který se jim při předchozích zásazích osvědčil.

Začali hasit vodou.

Požár vypadal téměř uhašený

Kolem 10:40 měli zasahující podle pozdější výpovědi pocit, že je situace prakticky pod kontrolou. Zásah byl popisován jako klidný a hasiči začali řešit dohašení zbývajících ohnisek.

Dokonce se připravovalo nasazení výškové techniky, pomocí které měla být voda dodávána také do horní části sila. Mezitím další hasiči pokračovali v dodávání vody do jeho spodní části.

Potom se během několika okamžiků všechno změnilo.

V 11 hodin zaslechli hasiči v okolí sila prudký zvuk. Z horní části začal rychle vystupovat kouř. Následovala exploze.

Tlak výbuchu silo doslova vymrštil vzhůru a pod ním se objevila mohutná ohnivá koule. Výbuch odhodil hasiče, zdravotníky i zaměstnance, kteří stáli v okolí. Hořící materiál ze sila zasypal velkou část prostoru.

Následky byly katastrofální.

Jeden hasič zemřel na místě, druhý o čtyři týdny později

Sedmadvacetiletý dobrovolný hasič Andrew Cross z Morrill Volunteer Fire Department při explozi zahynul. Po výbuchu byl pohřešován a jeho tělo bylo později nalezeno poblíž sila pod hořícími dřevními hoblinami. 

Těžká zranění utrpěl také zástupce velitele hasičů v Searsmontu Wayne Woodbury. Svým zraněním podlehl 14. června, přibližně čtyři týdny po události.

NIOSH uvádí, že exploze kriticky zranila dalších jedenáct dobrovolných hasičů a dva členy zdravotnické záchranné služby. K události nakonec vyjelo celkem 299 hasičů ze 46 hasičských sborů čtyř okresů.

Později následkům zranění zemřel také spolumajitel závodu Alden Robbins. Tragédie si tak celkově vyžádala tři životy.

Proč byla voda problém?

Právě na tuto otázku nyní odpovídá rozsáhlá vyšetřovací zpráva amerického Národního institutu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci – NIOSH.

Výrobce sila ve svých pokynech upozorňoval, že při požáru tohoto typu zařízení nemá být dovnitř přiváděna voda ani pěna.

Důvod je zdánlivě paradoxní.

Voda při proudění do uzavřeného prostoru může s sebou strhávat vzduch. Do prostředí, které je za normálních okolností chudé na kyslík, se tak začne dostávat právě kyslík potřebný k hoření.

Současně proud vody a pohyb uvnitř sila mohou rozvířit jemné částice pilin a dřevního prachu.

Podle NIOSH voda při tomto zásahu pravděpodobně přivedla do horního prostoru sila další kyslík a rozvířila prach natolik, že se vytvořila výbušná koncentrace částic ve vzduchu.

Stačil potom zdroj zapálení.

K explozi prachu je potřeba několik podmínek

Prach z pilin, obilí, uhlí nebo dalších materiálů nemusí působit na první pohled nebezpečně. Pokud jsou ale dostatečně jemné částice rozptýlené ve vzduchu, mohou hořet mimořádně rychle.

Pro vznik prachového výbuchu je podle NIOSH zásadní kombinace pěti faktorů:

• hořlavý prach,
• jeho rozptýlení ve vzduchu,
• koncentrace v mezích výbušnosti,
• dostatek kyslíku,
• zdroj zapálení a uzavřený nebo omezený prostor.

Silo přitom poskytuje prostředí, ve kterém se několik těchto faktorů může potkat současně.

První menší exploze navíc může rozvířit další usazený prach a vyvolat další, ještě silnější výbuch.

U tohoto typu sila může být nejlepší taktikou… nehasit

Možná nejzajímavější část vyšetřovací zprávy se týká samotné taktiky zásahu.

U oxygen-limiting sil totiž NIOSH doporučuje vyhnout se všem činnostem, které mohou do sila přivést další vzduch.

Do sila se nemá vstupovat, nemá se zbytečně otevírat ani narušovat jeho konstrukce a především se dovnitř nemá směřovat voda ani pěna.

U podobného požáru navíc čas nemusí být nepřítelem hasičů.

Protože konstrukce sila omezuje přístup kyslíku, může obsah uvnitř doutnat velmi dlouho – několik dní, týdnů, někdy i měsíců. Právě to ale dává prostor zjistit přesný typ sila, jeho obsah, kontaktovat výrobce a připravit bezpečný postup.

Jednou z možností může být ponechat silo uzavřené a umožnit požáru, aby se nedostatkem kyslíku postupně sám utlumil. Materiál může být následně kontrolovaně odebírán a hašen až mimo silo. Konkrétní postup však vždy závisí na konstrukci zařízení a doporučení jeho výrobce.

Stejný problém se neopakoval poprvé

Ještě závažnější je zjištění, že nešlo o dosud neznámý fenomén.

NIOSH uvádí, že od roku 1985 vyšetřoval šest událostí spojených s požáry a explozemi sil, při kterých hasiči zemřeli nebo byli zraněni.

U několika případů právě dodávání vody do oxygen-limiting sila neúmyslně vytvořilo podmínky vedoucí k explozi. Doporučení týkající se těchto požárů jsou přitom známá desítky let.

Tragédie v Maine tak znovu připomněla, že silo není pouze velká nádoba naplněná materiálem.

Typ jeho konstrukce může zcela změnit taktiku zásahu.

Zkušenost z jednoho sila nemusí platit u druhého

A právě to je možná nejdůležitější poučení z celé tragédie.

Místní hasiči nebyli bez zkušeností. Naopak. Do stejného dřevozpracujícího závodu už v minulosti k požárům sil vyjížděli a voda jim tehdy pomohla.

Tentokrát ale stáli před jinou konstrukcí, aniž by o tom věděli.

Postup, který byl při předchozím požáru správný, se tak u jiného typu sila stal jedním z faktorů ničivé exploze.

NIOSH proto kromě výcviku doporučuje také předem vytvářet plány zásahu pro rizikové průmyslové provozy a znát nejen jejich rozmístění, ale také konkrétní technologie, typy skladovacích zařízení a materiály, které se v nich nacházejí.

Protože někdy nemusí být nejdůležitější otázkou, kolik vody máme k dispozici.

Ale zda ji v danou chvíli vůbec použít.