HECTHOR II v ostrém testu u Poličky: tři scénáře, mráz a pořád 75 % baterie

O robotu HECTHOR II jsme už psali loni na podzim při jeho premiéře na ČZU. 

Druhá generace: upravená podle reálné zpětné vazby

Za vývojem robota stojí spolupráce firem ProLab Engineering a THT Polička s.r.o. a podle slov ředitele THT Rostislava Hakla se HECTHOR II výrazně změnil díky tomu, co ukázala praxe a zpětná vazba z terénu:

„Je to druhá generace hasicího robota na pásovém podvozku HECTHOR. Je hodně inovovaná podle zpětných vazeb, které jsme posbírali z té jedničky…“

A zároveň naznačil, že velkou roli hraje i zkušenost z reálného provozu:

"V praxi to znamená, že cílem není „mít robota“, ale mít robota, kterého hasiči dokážou použít v prostředí, kam je nechcete posílat osobně."

Tři scénáře, kde se ukázalo to podstatné

Testování proběhlo ve třech modelových situacích. Důležitý detail, který zaujme každého strojníka: i v silném mrazu a po všech třech scénářích zůstala baterie přibližně na 70 %.

1) Vytažení zabrzděného auta z garáží: síla dobrá, řízení taženého vozu ještě chce doladit

První scénář simuloval zásah v podzemních garážích (testovalo se ve starém kravíně). Robot měl přijet k havarovanému autu, připojit jej a vytáhnout mimo ohrožený prostor.

V samotném „interiérovém“ úseku se ukázalo, že tažná síla je dostatečná. Zároveň se objevil drobný problém, který je pro reálné použití důležitý, tedy lehčí komplikace při řízení a směrování taženého vozu.

Pak přišla venkovní část, která byla schválně postavená tak, aby otestovala hranice: ledová plocha do kopce. Tady už bylo potřeba vozidlu lehce pomoci. Výrobce to komentoval tak, že přesně tohle potřebovali vyzkoušet – protože jde o vyvážení podvozku a pásů.

Za nás je fér říct obě věci: ano, tady se limit ukázal. Zároveň ale výkon v takových podmínkách působil velmi slušně.

2) Hašení hořícího vozidla: bezpečný odstup, rychlá práce

Druhá situace už byla o tom, proč podobná technika vzniká nejčastěji: hasit z bezpečné vzdálenosti a nedostat hasiče zbytečně do rizika.

Rostislav Hakl popsal, že robot šel k autu na krátkou vzdálenost, kterou berou jako bezpečnou:

„…přemístil se na vzdálenost asi dvou metrů…“

A dodal, že i výrazně rozhořené vozidlo bylo robotem schopné uhasit:

„…i hodně silně rozhořený vozidlo byl schopen uhasit.“

3) Hašení uvnitř objektu: kouř, tma a minimální viditelnost

Třetí scénář simuloval požár uvnitř objektu. Robot vjížděl do zakouřeného prostoru a prováděl hašení tam, kde je běžně problém s orientací, viditelností a bezpečným pohybem.

A přesně tady se ukazuje hlavní smysl podobných strojů: poslat techniku tam, kde by člověk riskoval zdraví nebo život.

Co je na verzi II jiné: ochrana, kompaktnější řešení a důležitá „zásahová“ drobnost

V rozhovoru zazněly i konkrétní úpravy druhé generace. Jedna z nejpraktičtějších změn je posun lafety více do středu stroje, aby nepřesahovala přes obrys robota a v terénu se zbytečně nepoškozovala.

„Lafetu jsme schovali více do středu toho vozítka, aby nepřesahovala přes jeho obrys.“

Výrobce zároveň doplnil ochranné prvky pro práci v extrému. Do potrubí napájejícího monitor byla integrovaná samoochranná tryska, která umí kolem robota vytvořit vodní clonu – v případě nečekané situace tak stroj dokáže „přežít“ i krátký kontakt s plameny nebo sálavým teplem a bezpečně ustoupit.

Jedním z nejdůležitějších poznatků z testování je i práce s hadicovým vedením. V náročném terénu se hadice může zalomit, zachytit o překážku nebo se „zašprajcnout“ – a robot pak přestane být manévrovatelný právě ve chvíli, kdy to nejmíň chcete. Proto vývojáři řeší dálkové odpojení hadice: aby se stroj v nouzi dokázal otočit, vycouvat a bezpečně se stáhnout zpět i bez toho, že by k němu musel někdo doběhnout a pomoci mu ručně. Tohle je klíčové hlavně pro prostředí, kam hasiče posílat nechcete – třeba do míst s rizikem výbuchu nebo sekundárních detonací.

Hodnocení krajského ředitele: „Nemusím tam poslat člověka. Můžu tam poslat stroj.“

K testování se ve videu vyjádřil i krajský ředitel HZS Pardubického kraje brig. gen. Mgr. Aleš Černohorský. Z jeho slov je cítit, že podobnou techniku bere hlavně jako praktický nástroj pro snížení rizika – a že už při první ukázce přemýšlí spíš „kam s tím do praxe“ než „jak to vypadá na kameru“. Zmínil, že před případným širším využitím bude potřeba poctivě vyhodnotit technicko-taktická data a nastavit, pro jaké typy událostí je nasazení robota nejpřínosnější.

„Plánujeme… je potřeba si zanalizovat technicko-taktická data toho stroje… na co bychom to chtěli používat.“

Důležité zároveň je, že nezůstane jen u jednorázové ukázky. HZS Pardubického kraje má s THT Polička domluvené zapůjčení stroje a další testování v provozu, přímo na vybraných stanicích. Právě tam se nejlépe ukáže, co podobná technika reálně zvládne v různých podmínkách, jak rychle ji obsluha dokáže připravit do akce a kde jsou limity například při práci s hadicemi nebo manévrování v terénu. Krajský ředitel zároveň spolupráci s THT Polička v rámci vývoje i testování hodnotil velmi pozitivně – a bylo vidět, že spokojenost panovala na všech stranách: výrobce dostává cennou zpětnou vazbu, hasiči zase nástroj, který má reálný potenciál zvyšovat bezpečnost při zásahu.

A pak dodal to nejpodstatnější — reálný důvod, proč hasiči o roboty stojí, zvlášť v prostředí průmyslu a rizikových provozů:

„…při mimořádných událostech tam dochází k různé destrukci objektů a já tam pak nemusím poslat toho člověka. Můžu tam poslat stroj. To je úplně úžasné.“ doplnil krajský ředitel HZS Pardubického kraje brig. gen. Mgr. Aleš Černohorský.

Robot není náhrada hasičů. Je to jejich ochrana

Tohle je dobré v článku říct úplně jasně: podobné roboty nejsou o tom, „nahradíme lidi“. Jsou o tom, že když je prostředí extrémně rizikové, může do něj první vjet technika. A pokud tím snížíte riziko pro zasahující, dává to smysl i ekonomicky.

Cena techniky je vedlejší. Cena zdraví a života je vždycky přednější.

Měli jsme možnost také otestovat 

Na závěr jsme si mohli ovládání robota vyzkoušet i my – společně s tiskovou mluvčí HZS Pardubického kraje. A upřímně: je to jednodušší, než to na první pohled vypadá. Ovládání se dá přirovnat k řízení dronu, jen je citlivější a v terénu vyžaduje trochu cviku. ProLab Engineering i THT Polička držíme palce do dalšího vývoje a budeme rádi, když vás brzy vezmeme i k dalšímu testování v ještě tvrdších podmínkách.