Drobečková navigace

PODCAST: Primární je příprava psa

| |

S Pavlem Morávkem o psovodech SH ČMS.

Zpět

Dobrý den, všechny vás zdravím na Hasičovo. Tady je Pepa Nitra. Dnes jsem se setkal s panem Pavlem Morávkem. Dovolte, abych vám ho představil. Je zástupce velitele psovodů Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. A ptám se ho, jaká je náplň práce skupiny psovodů?

Náplň práce záchranných psovodů je primárně příprava psa na praktické nasazení.

👇Klikni a poslechni si PODCAST👇 

Jak vznikla myšlenka vytvořit skupinu psovodů, a kde?

 Vznikla před dvaadvaceti třiadvaceti lety. Přišel s ní můj velitel František Schejbal, který na základě různých zkušeností se zahraničních misích po zemětřeseních v Turecku a na Tchaj-wanu zjistil, že tak, jak jsou psi připravováni, tak to není zrovna ideální a začal hledat cestu, jak tuto situaci změnit. Nakonec jediná možnost byla právě přes dobrovolné hasiče. V Hejnicích na Liberecku tak v roce 2000 vzniklo první mužstvo psovodů SDH.

Kolik členů v takovém družstvo je?

V Hejnicích se pohybujeme momentálně okolo patnácti členů.

A všichni máte stejný výcvik, stejné psy?

Stejné psy nemáme. Každý má plemeno podle svého zájmu. Každý má tu srdeční záležitost někde jinde. Každý však cvičíme stejně až na to, že každý má psa v jiné fázi vycvičenosti. Držíme ale výjezdovou jednotku. Je zařazena pod jednotku SDH Hejnice, ve které je celkem šest vycvičených a prakticky uplatnitelných psů.

Na co se takový výcvik zaměřuje?

Obecně, když budeme hovořit o výcviku záchranných psů, tak je to docela široký záběr. Od záchranného stopování, vodních pracích a další. Ale nejdůležitější oblasti jsou dvě: sutinové a plošné pátrání. U nás v Hejnicích se hlavně zaměřujeme na plošné pátrání po osobách.

My laici máme představu o tom, že se psovi dá očuchat nějaký kapesník a ten pak vyrazí po pachové stopě. Je tomu tak?

Ta představa není zas tak špatná, ale v rámci plošného vyhledávání nefunguje. Uplatňuje se v rámci záchranného stopování, kdy potřebujete najít pach konkrétního člověka. Plošné pátrání je postaveno na úplně jiných principech. Pes je vycvičený tak, že hledá jakýkoliv lidský pach na určeném území. Vlastně on neví, koho hledá, ale řekne nám o každém, kdo se na daném území vyskytuje.

Jaký pes se k takovému hledání hodí?

Na to je mnoho teorií, ale já zastávám názor, že pokud určité plemeno psovodovi vyhovuje, pokud má k němu vztah a ví jak na něj, tak je to správné. Musím samozřejmě vyřadit ta plemena, která se k tomu konstitučně nebo povahově nehodí. Například malý pejsek, který není schopen fyzicky zvládnout dlouhé vzdálenosti nebo hledat v trnitém terénu. Ale asi bych to blíže nespecifikoval, těch záchranářských plemen je poměrně hodně.

Jak výcvik probíhá a jak často?

Pokud se týče záchranného psa, tak prakticky probíhá od té doby, co si štěňátko, osmi devítitýdenní přivezete domů. Ten výcvik je velice podobný, jako u ostatních disciplín. To znamená, socializace, vytváření vztahu s psovodem, zvykání si na různá prostředí a pak se postupně specializujeme na to, co ten pejsek bude dělat.

Takže, se k vám může přihlásit kdokoliv, kdo má zájem a psa?

V podstatě je to tak, i když u hasičů máme nastavená pevná kritéria. Začátečnického psovoda hned přijmout nemůžeme, ale to neznamená, že si ho nemůžeme vzít „pod křídla“ a připravit ho na standardy, které by měl mít.

Říkáte kritéria. To znamená, že jsou k tomu nějaké předpisy?

Od začátku tu máme pokyn starosty SH ČMS, který stanovuje základní kritéria, co by pes měl zvládat. V roce 2017 došlo první novelizaci, kdy se nastavily vazby mezi jednotlivými družstvy a v tuhle chvíli probíhají úpravy našeho cvičebního řádu. Takže v příštím roce, bychom se měli pohybovat ve standardech bližšími k praxi.

Obecně však platí, že máme vstupní zkoušku, která psovoda opravňuje vstoupit mezi nás. Pak máme různé druhy zkoušek podle činnosti A a B. Zkouška A pak opravňuje nasadit psovoda do praktického nasazení.

Kolik družstev psovodů u nás je?

Máme celkem jedenáct družstev a dvě by ráda vznikla, respektive se připravují na zvládnutí kritérií, o kterých jsem hovořil.

Vy se scházíte nějak pravidelně?

Jistě. Pes potřebuje pravidelný výcvik. U nás se scházíme jednou za týden. Družstva, která jsou rozeseta po celé republice se setkávají čtyřikrát pětkrát do roka. Máme pravidelné akce, které se týkají secvičení psovodů. Příprava na praktické nasazení probíhala zrovna teď před týdnem v Žihli. Pak máme nastavené teoretické vzdělávání, které bývá na jaře. Letos bylo výjimečně online. A je tu závod v psovodů SH ČMS, ze které vychází vítěz - zástupce sdružení v celostátní soutěži v rámci integrovaného záchranného systému.

Slyšel jsem, že si v soutěžích docela dobře vedete.

Vloni jsme měli na bedně družstvo a také jednotlivce vyhledávající na plochách. Mistrovství jsme tentokrát pořádali my a konalo se v Mimoni. Snažili jsme se ho přiblížit co nejvíce praxi. Zbořili jsme tři domy v sutiny pro vyhledávání v sutinách a ve spojení ještě s jedenácti jednotkami Libereckého kraje jsme připravili přesuny přes Máchovo jezero. Bohužel, v půlce mistrovství jsme byli staženi k praktickému nasazení na Semilsku. Takže to bylo takové nějaké jiné.

Vzpomněl jste nasazení. Kolikrát do roka k němu dochází?

Když to vztáhnu na Hejnice, jakožto na svoje SDH je to v průměru patnáct dvacet a někdy i více v průběhu roku. Jsme nasazování jako JPO III, tedy do deseti minut, což zvládáme, i když bydlíme různě po kraji.

Na které pátrání nejvíc vzpomínáte?

Vzpomínám na každé, když se hledaná osoba najde. Když dojde ke zdárnému konci. Nejsilnější zážitek je vždy ten, když hledaného najde některý z našich psů.

Jaká bývá úspěšnost?

Otázkou je, co se považuje za úspěch. Klasicky zásah je ten, když přijedete na štáb a tam dostanete přidělenou nějakou oblast. Hledáte a nic tam není. Nahlásíte, že jste nic nenašel, a to je také úspěch, protože víte, že tam ta osoba nebyla a všechny prostředky se mohou nasadit jinam. No, a když tam ta osoba je, tak ji najdete.

Nedávno jeden můj kolega našel hledanou osobu živou a já mu gratuloval k úspěchu. On mi na to řekl něco, co to nejlépe specifikuje: „Já jsem jenom sebral třešničku na dortu, protože byla zrovna tam, kde jsem byl já.“

Pod koho spadáte organizačně?

Pod ústřední odbornou radu represe SH ČMS.

Co jste mi řekl, považuji za velice zajímavé a přeji hasičským kynologům ať se jim daří ať ti těch zásahů co nejméně.

Děkuji a děkuji za pozvání.

FOTOGALERIE PSOVODI HEJNICE  

Zpět

Další zprávy: podcast, Liberecký