PODCAST: První velká zahraniční mise československých hasičů
V prosinci 1988 zasáhlo Arménii ničivé zemětřesení, které si vyžádalo desítky tisíc životů. S jeho následky vyrazil pomoci i tým sedmdesáti sedmi československých hasičů a záchranářů. Pracovali v mrazu, bez těžké techniky a s rizikem dalších závalů. Z ruin vyprostili třicet osm mrtvých a jednu živou ženu. Arménský prezident Vahagn Chačaturjan v září 2026 na Pražském hradě osobně poděkoval a ocenil československé hasiče, záchranáře a organizátory humanitární pomoci. Mezi nimi také Josefa Plichtu z SDH Černovice u Tábora. Na události a poměry u hasičů před bezmála čtyřmi desítkami let vzpomínal u mikrofonu Hasičovo s Pepou Nitrou.
Tehdy jste museli zažít pořádnou hrůzu?
Procházka růžovým sadem to teda nebyla. Po nějaké době už ale člověk vzpomíná jen na dobré věci a špatné víceméně potlačí. Ale šok tok to byl a neseme si to do dneška. Například nedávno dávali v televizi šot s hasičem z Jihomoravského kraje, z party, která ze sutin vyhrabala jednu ženu živou. Bylo na něm vidět, že se mu ve finále vyprávění tlačily slzy do očí a začal se mu třást hlas. Po tolika letech. Vůbec se mu nedivím, protože já, když vyprávím o některých věcech, tak to také tak cítím.
Jak jste se do Arménie dostali?
Díky tomu, že v té době byl nejvyšší hasič v republice plukovník Stoklásek, zlatej chlap. Říkal nám, jakmile budete mít kluci dobrej nápad, přijďte. Tady máte telefon a zavolejte rovnou ke mně, ať to můžeme hned řešit. Když se to v Arménii stalo, tak jsem sloužil v Praze na centrále. Tam mě napadlo: „Co kdybychom tam jeli?“ Zavolal jsem Stokláskovi a on mi vyčinil: „Proč mi voláš až teď?“ „Protože mě to dříve nenapadlo.“ Doslova mi na to řekl: „Ty vole, mě to nenapadlo vůbec.“ Druhý den ráno jsme byli v Ruzyni na letišti.
👇PODCAST K POSLECHU👇
Zdroj: foto: Josef Plichta
