První žena ve vedení hasičů na Karlovarsku: Jana Třísková přepisuje historii

Stanice Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje v Kraslicích má od října novou velitelku. Stala se jí Jana Třísková, první žena v historii kraje, která zastává funkci velitelky stanice a zároveň působí jako profesionální výjezdová hasička.

Jana Třísková přichází do nové role po téměř osmi letech služby jako operátorka tísňové linky 150. Teď ji čeká jiná, akčnější kapitola a také výzva, která může být inspirací pro další ženy u hasičů.

Z dispečinku do akce

„Vždycky mě zajímalo, jaké to kluci ve výjezdu mají, a tato pozice je ideální kombinací a nejlepší možností, jak se k tomu jako žena dostat,“ říká Jana Třísková, která má podporu má nejen od kolegů, ale i od rodiny a to včetně manžela, který slouží jako výjezdový hasič v Sokolově.

„Řídit cisternu zatím neplánuji, ale na práci s týmem se moc těším. Bude to něco nového, zajímavého, a myslím, že mě to bude bavit,“ říká Jana Třísková a s úsměvem dodává, že ani na odchyt hadů se rozhodně nechystá, protože z nich má fobii. 

Žena, která pomáhá i mimo službu

Jana Třísková není známá jen díky své profesní dráze. Ve volném čase se věnuje dobrovolnictví a charitativním aktivitám, za které získala i ocenění Žena regionu Karlovarského kraje 2019.

Už několik let působí jako dobrovolnice v obecně prospěšné společnosti Hospic sv. Jiří v Chebu. Aktivně pomáhá při organizaci akcí, které podporují činnost hospice – například pořádá oblíbené „hospicové postřižiny“ nebo SWAPy, jejichž výtěžek putuje na pomoc pacientům.
Podílí se také na potravinových sbírkách a spolupracuje s několika neziskovými organizacemi.

Sportovkyně s benefiční duší

Kromě práce a dobrovolnictví je Jana Třísková vášnivou běžkyní. Účastní se řady sportovních akcí s benefičním přesahem, které spojují pohyb s pomocí druhým. Aktivní přístup ke sportu i k životu bere jako formu regenerace, ale i jako další způsob, jak šířit pozitivní energii kolem sebe.

Žije v Citicích na Sokolovsku, má dvě děti a i přes pracovní vytížení dokáže skloubit náročnou profesi s rodinným a dobročinným životem.

Předsudky i respekt

Podle Jany Třískové není hasičina výhradně mužskou profesí, i když přiznává, že reakce okolí jsou různé:
„Někdo si myslí, že ženy do výjezdu nepatří, jiní mi naopak fandí. Je to tak půl na půl.“

Nová velitelka ví, že kromě práce v terénu ji čeká i hodně administrativy. „Je tam strašně moc papírování a těch ne úplně oblíbených věcí okolo,“ směje se.

Podpora od vedení sboru

Ředitel krajských hasičů plk. Oldřich Volf zdůraznil, že rozhodující jsou schopnosti, nikoli pohlaví:
„U nás nehraje roli pohlaví, ale schopnosti a odbornost. Jana Třísková byla vybrána jako nejlepší kandidátka na tuto pozici. Jsme otevřeni ženám i na těchto postech,“ uvedl.

Podobně hovoří i mluvčí HZS Karlovarského kraje:
„Jana Třísková je první ženou, která u nás působí jako výjezdová hasička a zároveň velitelka stanice. Je to krok, který ukazuje, že i v tak náročné profesi mohou ženy uspět a mít plnohodnotné místo v týmu. U nás nerozhoduje pohlaví, ale schopnosti, odbornost a přístup k práci. Jana si svou pozici jednoznačně zasloužila a byla vybrána jako nejlepší kandidátka.

Jsme rádi, že i v našem sboru mají ženy otevřené dveře a že můžeme být příkladem pro další, kteří o této práci přemýšlejí."

Kraslice: malá stanice s velkou zodpovědností

Stanice v Kraslicích patří mezi menší výjezdové jednotky v kraji.
Ve směně slouží jedno družstvo o čtyřech hasičích, k dispozici mají dvě cisterny a další techniku.
Ročně vyjíždějí přibližně ke 250 událostem – nejčastěji k technickým pomocem, dopravním nehodám a požárům.

V následujících týdnech čeká Janu Třískovou zaškolení a odborné kurzy, které doplní její profesní kvalifikaci.

Žena, která otevírá dveře dalším

Nástup Jany Třískové do velitelské funkce je nejen profesním krokem, ale také symbolickým poselstvím – že u hasičů má své místo každý, kdo má odvahu, disciplínu a chuť pomáhat.

Její příběh ukazuje, že obětavost, lidskost a odhodlání dokážou spojit svět uniformy se světem dobrovolnictví. Jana Třísková je tak nejen velitelkou výjezdu, ale i ženskou tváří odvahy a empatie, která inspiruje kolegy i širokou veřejnost.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste se rozhodla stát hasičkou?

Ano pamatuji. Bylo to na soutěži ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel v Ostrově. Tam jsem byla jako člen náborového týmu a zmínila jsem se, že by mě tato funkce zajímala. No a pak už to jelo :-)

Osm let jste sloužila jako operátorka tísňové linky – co vás přimělo přejít „na druhou stranu“, do výjezdu?

Výjezd mě vždycky zajímal. Na tísňové lince jsem si po příjmu hovoru a následném vyslání jednotek vždy říkala jaké to asi je na té druhé straně když kluci vyjedou. No a když se naskytla tahle příležitost, tak jsem neváhala.

Jaké byly vaše první dojmy po nástupu do výjezdové služby?

První dojmy jsou vesměs kladné. I když občas nevím, kde mi hlava stojí. :-) Ale všichni kolem mě jsou hrozně ochotní, vstřícní a nápomocní, tak je to hned o trochu lehčí.

Setkala jste se s předsudky kvůli tomu, že jste žena ve velení?

To víte, že jo. Ale na štěstí jich není tolik. Převažuje spíš podpora a to hlavně od kolegů, kamarádů a především od rodiny.

Co považujete za nejtěžší část práce velitelky výjezdu?

K výjezdu jsem se zatím moc nedostala, ale už z práce na operačním středisku vím, že je potřeba umět se rychle a správně rozhodovat, zvládat práci pod tlakem, zvládat krizové situace, dobře komunikovat a zároveň si zachovat empatii, autoritu a nadhled.

Jak reagovala vaše rodina, když jste nastoupila na novou pozici?

Rodina mě podporuje a fandí mi. Myslím, že je moje rozhodnutí ani moc nepřekvapilo, protože ví, že jsem aktivní a neustále potřebuji něco dělat. Takže mě podporují, i když si občas myslím, že to se mnou nemají lehké :-)

V čem vidíte největší výhodu žen v hasičské profesi?

Největší výhodou žen je dle mého to, že jsme více empatické, komunikativnější a pečlivější než chlapi a v některých situacích je to prostě víc potřeba.

Jaké zásahy vás zatím nejvíc zasáhly nebo poučily?

Jak už jsem zmiňovala, k zásahům jsem se zatím moc nedostala, ale jestli můžu říct z mé působnosti na operačním středisku to vždy byly výjezdy spojené s přímým ohrožením životů lidí (např. výjezdy na AED), výjezdy kluků při živelných pohromách, dopravní nehody, zkrátka takové ty větší zásahy, kde si vždy říkám, kluci hasičský smekám před vámi.

Co byste vzkázala ženám, které by chtěly pracovat u hasičů, ale váhají?

Holky vůbec se toho nebojte. Pokud cítíte, že v sobě máte odhodlání pomáhat, učit se a překonávat výzvy, pak je to cesta i pro vás. Jen je potřeba si uvědomit, že to není lehká práce a musíte zhodnotit svoje možnosti, zkušenosti a také osobní nastavení. Protože to není práce od - do, ale je potřeba se neustále vzdělávat, rozvíjet a přizpůsobovat novým trendům. A to nemusí každému sedět. Nenechte se ale odradit předsudky, každý tým potřebuje různorodost a my přinášíme empatii, velké odhodlání, ale také zároveň klid a rozvahu.

A nakonec – čeho byste chtěla ve své nové roli dosáhnout?

Čeho bych chtěla dosáhnout? Zajistit, aby stanice fungovala hladce, lidé aby byli dobře motivovaní, spolupracovali a profesionálně plnili úkoly. A já si pak jednou na konci mohla říct jo, stálo to za to. :-)