VIDEO: TFA ve Veselé u Mnichova Hradiště mi dalo obrovskou lekci

TFA se mi dostalo do povědomí, když jsme zakládali prostřednictvím našeho týmu Hasičovo webové stránky pro Pražskou a středočeskou ligu s Pepou Mandysem, zakladatelem a organizátorem ligy 👍. To první, co mě napadlo, když jsem viděla, jak závody TFA probíhají bylo: "No do toho by šel snad jen úplný magor 🤭." No a koukněte na mě. Mám za sebou čtvrtý závod a dost mě to chytlo.

Poprvé jsem viděla závodníky TFA padat vysílením na matraci po doběhu závodu v Plchově, který byl posledním v loňské sérii PSČ ligy TFA a zde jsem se také poprvé setkala s Petrem Lopraisem. Dali jsme se do řeči, pověděl mi jak závod probíhá, jaké disciplíny se v jejich ligových závodech objevují a vzbudil mou zvědavost. Po mém prvním závodu v Hostomicích mě pozval na jejich ligový závod. No co vám budu povídat. Odkládala jsem to jak se dalo. O této lize jsem slyšela, že se jedná o masakr, ale zkusit se má vše, tak jsem mu kývla na závod ve Veselé u Mnichova Hradiště.

3. září jsem sebrala výbavu a veškerou odvahu, kterou jsem musela tahat zpod postele a vyrazila. Celou dvouhodinovou cestu autem jsem se pokoušela udržet nervy na uzdě a snažila se rozdýchávat nával úzkosti, který se neustále stupňoval. I když jdu do závodů s tím, že si je chci co nejvíce užít, tak i přes to je ve mě rváč, který si chce urvat co nejlepší čas a pokořit tak sám sebe. No ve Veselé se mi to ale zrovna nepovedlo. Veselá pro mě nebyla až tak veselá 🙈😅.

Příjezd, káva, registrace, toaleta 🥴. Moje startovní číslo bylo 33. Krásné číslo, to mi určitě přinese štěstí. Prdlajs. Ale já dneska strašně předbíhám. Pozdravení se s Petram a dalšími závodník, zase toaleta 🥴. Přišla na řadu prohlídka trati a nevím, jak to máte vy, ale i když mám načtené propozice, tak teprve u prohlídky si uvědomím, co mě vlastně čeká, opět toalet 🥴. Ta nervozita je fakt prevít 🤣. 

To, kdo mi bude dělat sparinga na trati bylo jasné už od začátku. Kdo jiný by to měl být, než Petr. Když už mě do toho uvrtal, tak ať si to semnou celé projde a vidí na vlastní oči, jak se trápím a pomalu umírám 😁. Snažil se mě povzbuzovat a uklidňovat a i když bylo jeho odhodlání dostat mě do klidu obrovské, nějak se to nedařilo. 

Ve chvíli, kdy byl na trati závodník s číslem 28 nastal čas na přípravu. Dotáhnout boty, zajistit kalhoty kšandami, zapnout kabát. No ty voe! Jako kde je ten jezdec na zipu, který má zajistit jeho zapnutí? Není! Panikáááá 😅! A vztek na sebe samu, že jsem si ty půjčené věci dopředu nezkontrolovala. Naštěstí byl k dispozici k půjčení jiný. Tak jsem se nakonec postavila na start a "reprezentovala" jak TFA ligu Severu logem, které zářilo na kalhotách, tak i Pražskou a Středočeskou ligu, jejíž nášivka byla na kabátu 👍. 

Po odstartování přišla disciplína, se kterou jsem doposud neměla zkušenost. Zapojení vedení do rozdělovače. Díky vyzkoušení si před závodem to docela šlo, ale moje volšový ruce by rozhodně potřebovaly pár hodin tréninku. Prý jako když ždímáte hadr. Super rada, nejenže já mám doma skvělý mop, který se ždímá v podstatě sám, a i kdybych to dělala při vytírání poctivě, tak já při ždímání točím rukama na druhou stranu, takže než doputoval impuls na správný směr z hlavy do zápěstí, hodila jsem s nimi opačným směrem a tím se zdržela. Ale nebylo to tak tragické, jako u břemene. Sakryš, už jsem zase napřed. Zpět k další disciplíně. Tou byl tunel. 

Pro mě další novinka. Naštěstí jsem měla natrénováno z Mirákula, kde jsou součástí prolézacích hradů pro děti i dlouhé, úzké drátěné průlezy a s batohem na zádech tak šlo o skvělou simulaci 🙃. To, co mě tentokrát velmi nemile překvapilo bylo vytažení břemene.

Když jsem stoupala po žebříku na lešení, cítila jsem se báječně a plná sil. Peťan mě celou dobu podporoval a po figuríně mi pověděl, že mám super čas. O to větší chuť jsem měla se do toho více opřít a zaběhnout si skvělý čas. Na lešení tedy chytnu  lano, zaberu a ejhle. Kde že je ta síla, kterou jsem doposud cítila? No já vám řeknu kde, je v prachu. Bojovala jsem, tahala, ale nešlo to, jak bych si přála. Když jsem hadici přehodila přes hranu, byla jsem šťastná, že to mám za sebou, vidím, jak dopadá a dělám krok k žebříku a najednou, pardón, do pr.ele 🙊!

Ta mrcha se odrazila a skočila dolů na druhou stranu. Nééé, Jako vážně? Tohle mi byl čert dlužný! Lano se zaseklo do nepatrné praskliny dřevěné přepážky a nešlo vyndal 🤬. Po několika kopancích a vzteklých skřecích jsem za něj zabrala všemi zbývajícími silami a vytáhla ho nahoru. Tam ale nastal další zádrhel. Překážela část lešení a já se musela provléknout ramenem ven a v hodně nepohodlné poloze si hadici podebrat. Nakonec se to povedlo, ale vzalo mi to veškerou chuť a náladu 😓. Pak už jen zbývalo smotat hadici a zdolat třímetrovku se žebříkem. Když jsem slyšela Petra, jak mi říká: "Kašli na to a jdi dál!", poslechla jsem, přeci to nevzdám takový kousek před koncem. A tak jsem se dostala zdárně do konce s minutovou ztrátou, ale lepší než být diskvalifikovaná.

Moje motto do závodů je "Užít si to a doběhnout s úsměvem!". Jako tento závod jsem si užila více, než bych si přála a i úsměv na konci byl, i když poněkud křečovitý. Z tohoto závodu odcházím s obrovským ponaučením: "Neříkej hop, dokud ti neleží břemeno pevně u nohou!" ☝️😂. 

Závěrem opět velké poděkování, Petrovi, za to, že mi zajistil nezapomenutelný zážitek a díky i všem, kteří mě podporují 👍.

TFA zdar, nazdar!

PS: Milý Péťo, děkuji Ti velice, že jsi mě na toto TFA vytáhl a určitě počítej s tím, že ti to vrátím! Takže se na Tebe těším u nás na Hazmburském hasiči 💪😆.