EXKLUZIVNĚ: Guinnessův rekord za oponou. Jak náročné bylo vrátit Svratku do pramene?

Rekord, který nebyl samozřejmostí

Čekala ji trasa přes osm úseků a 165 stanovišť. Čas průtoku od startu k cíli byl původně odhadovaný na 27 minut. Skutečnost se však ukázala být úplně jiná.

Šlo o tvrdou zkoušku lidí i materiálu. Hlavně čerpadel a hadic. Mašiny přestávaly z různých příčin poslouchat, hadice praskaly a s jejich výměnou docházelo k poklesu tlaku i dalším zdržením. Velkou výzvou bylo také překonání převýšení u Vírské přehrady.

Prakticky všichni účastníci měli pořádný „záhul“. V pozdních hodinách už byla situace skutečně vyhrocená. Přesto se podařilo udržet celý systém v chodu.

Bezmála po jedenácti hodinách tvrdé práce se vše obrátilo ve šťastný výsledek. Za ztížených nočních podmínek, v chladu a místy i větru, byla doslova za pět minut dvanáct za dozoru agentury Dobrý den voda ze 64 kilometrů vzdáleného toku řeky přes převýšení vrácena zpátky ke svému prameni. Z proudnice historické parní stříkačky SDH Svojanov pak začala stříkat do temného lesa.

A bylo jasno. Povedlo se.

Rekord v číslech

• 303 zapojených sborů
• 255 stříkaček PS12
• 165 stanovišť
• více než 64 kilometrů trasy
• převýšení 463 metrů
• voda dopravena od Svratky zpět k jejímu prameni
• výsledek dosažen krátce před půlnocí

Hasičovo bylo u toho už v pátek

Hasičovo dorazilo do Šiklova Mlýna už v pátek. Nešlo nám jen o samotný výsledek, ale i o atmosféru před startem. Ptali jsme se přímo zapojených sborů, s jakým očekáváním do akce jdou, co pro ně účast znamená a jak vnímají velikost celé události.

Už v pátek bylo jasné, že nejde jen o technický pokus. Do areálu se sjížděly sbory z různých koutů republiky, připravovala se technika, ladily se poslední detaily a mezi hasiči byla cítit směs odhodlání, nervozity i hrdosti. Každý věděl, že bude součástí něčeho, co se v českém dobrovolném hasičstvu neděje každý víkend.

Živé vstupy během rekordu

Během soboty jsme se z místa hlásili také živě. V tu chvíli už bylo jasné, že rekord nebude jen slavnostní formalita, ale tvrdá zkouška lidí, techniky i nervů.

Na papíře více než 64 kilometrů. V terénu stovky spojů, tlakové ztráty, převýšení, únava, počasí a čas, který běžel proti všem. Právě v tom byla síla celé akce. Nešlo jen o to natáhnout hadice. Šlo o to udržet v provozu obrovský řetězec lidí a techniky, kde chyba na jednom místě mohla ovlivnit celý výsledek.

Proč je dálková doprava vody tak náročná?

Pro běžného návštěvníka může dálková doprava vody vypadat jednoduše: natáhnou se hadice, zapnou se čerpadla a voda teče. Realita je ale úplně jiná.

Každý kilometr znamená tlakové ztráty. Každé převýšení klade další nároky na čerpadla. Každá hadice, spojka nebo stroj může být slabým místem celé trasy. A když se problém objeví na jednom úseku, dopad může mít i na další části vedení.

Právě proto byla akce „Vrátíme Svratku do pramene“ nejen rekordním pokusem, ale také extrémní prověrkou spolupráce, organizace a technické připravenosti.

Areál Šiklova Mlýna ale nežil pouze samotnou dálkovou přepravou vody. Už v pátek a během soboty zde probíhal bohatý doprovodný program pro hasiče i širokou veřejnost. Návštěvníci mohli vidět současnou hasičskou techniku, vybavení pro jednotky, ukázky zásahových prostředků i výstavu historických hasičských uniforem.

Své místo zde měli také partneři a vystavovatelé, u kterých jsme se během programu zastavili.

Společnost THT Polička dorazila se dvěma cisternovými automobilovými stříkačkami a návštěvníkům představila také robota Hecthor. Nezůstalo přitom jen u statické ukázky. Zájemci si jeho ovládání mohli sami vyzkoušet, a to dokonce formou soutěže ve slalomové jízdě, kterou pro ně zástupci THT připravili. Právě podobné ukázky současné techniky dobře ukazují, kam se hasičská práce v posledních letech posouvá.

Nechyběli ani zástupci společnosti AUTO EDER, kteří představili čtyřkolku, přívěs pro hašení i dopravní automobil.

Velký zájem byl také o prezentaci společnosti Metal Arsenal a výrobků Eccotarp. Zájem hasičů kolem jejich stánku dobře ukazoval, že praktické zásahové vybavení, záchytné systémy a prostředky pro práci s nebezpečnými látkami mají u jednotek své pevné místo.

Stánek společnosti Požární bezpečnost byl prakticky neustále v obležení návštěvníků. A není se čemu divit – hasiči si zde mohli prohlédnout vybavení, které znají ze soutěží, hasičáren i zásahové praxe.

Doprovodný program ale nebyl jen o moderní technice. Výstava starých hasičských uniforem připomněla historii dobrovolného hasičstva a krásně doplnila celou atmosféru akce, kde se potkávaly generace hasičů, rodiny s dětmi i návštěvníci, kteří přijeli jen podpořit rekordní pokus.

Sobota očima sborů

Síla celé akce byla i v tom, že ji netvořili jen organizátoři. Tvořily ji stovky hasičů na jednotlivých stanovištích. Právě jejich pohledy, fotografie a krátké zprávy ze sobotního dne dodaly rekordu autenticitu.

Z příspěvků jednotlivých sborů bylo znát napětí, únava i hrdost. Někde se čekalo, jinde řešily technické problémy, na dalších místech se fandilo, kontrolovalo vedení a hlídal tlak. Každý úsek měl svůj příběh.

Exkluzivně: vyhodnocení pořadatelů po rekordu

Chlapi i ženy dokázali ukočírovat své nervy a prokázali neuvěřitelnou sveřepost. Přes všechny komplikace a útrapy dosáhli stanoveného cíle. Bylo to skutečně obdivuhodné.

Do areálu Šiklova Mlýna se po půlnoci vraceli silně unavení, ale ve skvělé náladě. Ráno na vyhodnocení snad chyběl jen jeden z hlavních organizátorů Vít Miš, který ještě v noci odjel s rodinou na dovolenou do Rumunska.

Hasičovo bylo i u závěrečného vyhodnocení pořadatelů. Náš redaktor Pepa Nitra zachytil atmosféru po úspěšném pokusu a rozhovory s lidmi, kteří za celou akcí stáli.