50 tisíc za život hasiče? Pojištění jednotek nesmí být jen položka v šanonu
Dobrovolní hasiči vyjíždějí k požárům, nehodám, povodním i dalším mimořádným událostem. Často ve volném čase, často v noci a často s rizikem, které si běžný člověk ani nepřipouští. Přesto jejich úrazové pojištění není automaticky vyřešené stejně jako u profesionálních hasičů. Odpovědnost tak v praxi leží hlavně na zřizovateli jednotky, tedy nejčastěji na obci. A právě tady je potřeba větší osvěta. Některé jednotky nejsou pro případ úrazu pojištěné vůbec. Jiné pojistku mají, ale s limity, které mohou být při vážném úrazu nebo smrti člena jednotky spíše symbolické než skutečně pomocné. Pokud se za život dobrovolného hasiče sjedná například 50 tisíc korun, je možná formálně splněno. Lidsky je to ale zatraceně málo. Zvlášť když rozdíl v ceně lepší pojistné ochrany nemusí být pro obec nijak dramatický.
Dobrovolný hasič není zaměstnanec HZS. Ale riziko při zásahu je skutečné
V českém systému požární ochrany mají dobrovolné jednotky nezastupitelné místo. V mnoha obcích jsou právě ony první pomocí při požáru, dopravní nehodě, technické pomoci, povodni nebo jiném neštěstí. Hasičský záchranný sbor ČR sám uvádí, že jednotku sboru dobrovolných hasičů obce zřizuje každá obec, případně se obce mohou sdružit ke zřízení společné jednotky.
Dobrovolný hasič ale není profesionální příslušník HZS. Nemá automaticky stejné postavení, stejné služební zajištění ani stejný systém ochrany jako hasič z povolání. Přitom při zásahu může stát ve stejném kouři, u stejné nehody, ve stejné vodě nebo pod stejným stromem jako profesionál.
Rozdíl je v tom, že u dobrovolných hasičů se mnoho věcí řeší přes obec — tedy přes zřizovatele jednotky. Zákon o požární ochraně uvádí, že obec jednotku sboru dobrovolných hasičů obce zřizuje a spravuje. A právě obec má proto velkou odpovědnost nejen za techniku, výstroj a akceschopnost, ale také za to, jak jsou její lidé chráněni v případě úrazu.
„Máme pojištěno“ je jen začátek otázky
V praxi se často setkáváme s větou: „Naši jednotku máme pojištěnou.“ Jenže tahle věta sama o sobě nestačí.
Pojištění může být sjednané velmi dobře. Ale také může být nastavené jen formálně. Někdy se kryje jen část činností. Někdy se zapomene na aktualizaci členů. Někdy se neřeší, jestli pojistka platí při výcviku, při práci kolem techniky nebo jen při samotném zásahu. A často se neřeší to nejdůležitější: na jaké částky je jednotka skutečně pojištěná.
Specializované pojištění jednotek SDH obcí běžně pracuje s riziky, jako je smrt úrazem, trvalé následky úrazu nebo doba nezbytného léčení. Součástí může být také odpovědnost jednotky SDH obce. To všechno zní dobře. Jenže rozhodující je konkrétní smlouva a konkrétní limity.
Protože mezi větou „jsme pojištění“ a skutečnou pomocí rodině po tragédii může být obrovský rozdíl.
Když je limit 50 tisíc, rodině to život nezachrání
Řekněme to natvrdo. Pokud je pro případ smrti člena jednotky sjednaný limit 50 tisíc korun, nejde o důstojné zajištění. Ano, v papírech pojištění existuje. Ano, obec může říct, že něco sjednáno má. Ale v okamžiku tragédie je taková částka spíš symbolická.
Rodině nezaplatí dlouhodobý výpadek příjmu. Nepomůže vyřešit hypotéku. Nepokryje budoucnost dětí. Nezmírní existenční dopady, které mohou po smrti živitele přijít. A už vůbec neodpovídá tomu, že ten člověk riskoval život při činnosti pro obec a její obyvatele.
Samozřejmě žádná pojistka život nenahradí. To nikdo netvrdí. Ale pokud už obec své hasiče posílá k zásahům, měla by se sama sebe zeptat, jestli by se za nastavené limity dokázala v případě tragédie postavit před rodinu a říct: Udělali jsme maximum, co bylo rozumně možné.
U limitu 50 tisíc korun by se to říkalo hodně těžko.
Některé jednotky nejsou pojištěné vůbec
Ještě horší varianta je, když jednotka pro případ úrazu pojištěná není vůbec, případně se na to nikdo neumí jednoznačně podívat. Velitel si myslí, že pojištění řeší obec. Obec si myslí, že to řeší sbor. Sbor si myslí, že něco kryje členství v organizaci. A ve skutečnosti může vzniknout nebezpečné vakuum.
Tady je potřeba rozlišovat jednu důležitou věc: spolek SDH a jednotka SDH obce nejsou totéž.
Personálně se často překrývají. Ti samí lidé chodí na schůze, závody, brigády i k výjezdům. Ale právně a odpovědnostně je mezi spolkovou činností a činností výjezdové jednotky rozdíl. Pojištění člena spolku při soutěži nebo volnočasové aktivitě není automaticky totéž jako pojištění člena jednotky při zásahu, výcviku nebo činnosti pro obec.
A právě v tom se může ztrácet odpovědnost. Jenže při vážném úrazu už nebude čas dohledávat, kdo si co myslel.
Stát určité odškodnění řeší. Ale to nestačí jako alibi
Existuje možnost žádat o odškodnění při úrazu či smrti dobrovolného hasiče. Portál veřejné správy uvádí, že členové sboru dobrovolných hasičů nebo jejich pozůstalí mohou žádat o odškodnění například tehdy, pokud k úrazu nebo smrti došlo při činnosti ve sboru, v požární hlídce, v souvislosti s pomocí při zdolávání požáru, při odstraňování následků požáru nebo při cvičení jednotky požární ochrany. Žádost se podává u příslušného HZS kraje.
To je důležitá pojistka systému. Ale neměla by být alibi pro to, aby obec vlastní pojištění neřešila, nebo ho nastavila jen na minimální částky.
Smyslem obecního pojištění jednotky nemá být jen zaškrtnout položku. Smyslem má být poskytnout členům jednotky a jejich rodinám reálnou ochranu. A také jasně ukázat, že obec chápe hodnotu lidí, kteří pro ni drží pohotovost, školí se, vyjíždějí a nesou riziko.
Rozdíl v pojistném nemusí být zásadní. Rozdíl v následcích ano
U pojištění jednotek se často hraje na cenu. Jenže tady je potřeba ptát se jinak. Ne kolik stojí nejlevnější varianta, ale jaký je rozdíl mezi pojistkou, která jen existuje, a pojistkou, která dává smysl.
U menších jednotek nemusí být rozdíl mezi nízkými a důstojnějšími limity pro obec likvidační. V rozpočtu obce se často najdou peníze na věci, které jsou vidět víc: akce, mobiliář, květinovou výzdobu, ohňostroj, lavičky, slavnosti nebo drobné opravy. To všechno může mít své místo. Ale pokud se zároveň šetří na pojistné ochraně lidí, kteří vyjíždějí k mimořádným událostem, je něco špatně.
Pojištění jednotky není zbytečný náklad. Je to součást odpovědnosti zřizovatele.
Obec nechce, aby hasiči vyjížděli ve špatných zásahových oblecích. Nechce, aby jezdili bez funkční techniky. Neměla by tedy chtít ani to, aby jejich pojistná ochrana byla nastavená jen na nejnižší možné hranici.
Trvalé následky mohou být ještě složitější než smrt
Když se mluví o pojištění, často zaznívá hlavně smrt úrazem. Je to silné téma a je správné ho otevřít. Jenže stejně důležité jsou trvalé následky.
Vážný úraz nemusí skončit smrtí. Může ale znamenat konec běžné práce, dlouhou léčbu, omezení pohybu, psychické dopady, přestavbu bydlení, ztrátu příjmů nebo celoživotní omezení. Pro rodinu to může být obrovská zátěž.
A právě proto by se nemělo řešit jen to, kolik pojistka vyplatí v případě smrti. Stejně důležité je podívat se na trvalé následky, denní odškodné nebo dobu nezbytného léčení. Zjednodušeně řečeno: pojistka by měla myslet nejen na nejhorší scénář, ale i na situaci, kdy se hasič domů vrátí — ale jeho život už nikdy nebude stejný.
Co by si měla každá obec a každý velitel zkontrolovat
Tohle není výzva k panice. Je to výzva k obyčejné kontrole. Každá obec, která zřizuje jednotku, by si měla spolu s velitelem vzít pojistnou smlouvu a projít několik základních otázek.
Je jednotka opravdu úrazově pojištěná?
Kdo přesně je pojištěný? Odpovídá seznam pojištěných osob aktuálním členům jednotky?
Platí pojištění při zásahu, výcviku, školení, kondiční přípravě, práci kolem techniky a cestě v souvislosti s činností jednotky?
Jaký je limit pro smrt úrazem?
Jaký je limit pro trvalé následky?
Je sjednána doba nezbytného léčení nebo denní odškodné?
Je sjednána odpovědnost jednotky za škody způsobené třetím osobám?
Kdy byla smlouva naposledy aktualizována?
A hlavně: odpovídají limity dnešní realitě, nebo jde o částky, které možná dávaly smysl před lety, ale dnes jsou mimo?
Nevíte, jak je vaše jednotka pojištěná? Zkontrolujte to
U řady jednotek nemusí být problém v tom, že by obec nechtěla své hasiče chránit. Často se jen pojištění sjednalo před lety, založilo do šanonu a nikdo se už nevrátil k tomu, co přesně kryje a na jaké limity.
Pokud si nejste jistí, jak je vaše jednotka pojištěná, má smysl smlouvu otevřít a projít ji. Zaměřte se hlavně na úrazové pojištění, trvalé následky, smrt úrazem, dobu léčení, odpovědnost a rozsah činností, na které se pojištění vztahuje.
V Hasičovo chceme v tomto tématu pomoci hlavně osvětou. Pokud chcete základně zkonzultovat nastavení pojištění vaší jednotky nebo zjistit, na co se při kontrole smlouvy zaměřit, můžete se nám ozvat.
Sbory zapojené do Hasičova věrnostního klubu navíc mohou za sjednání pojištění výjezdové jednotky přes partnerskou službu získat body pro svůj sbor a další odměnu.
Velitel by se neměl bát zeptat. Zastupitel by se neměl urazit
Téma pojištění může být citlivé. Velitel nechce vypadat, že obci něco vyčítá. Zastupitel nechce slyšet, že se na hasičích šetří. Starosta může mít pocit, že jednotka přece „nějak pojištěná je“.
Jenže přesně proto je potřeba o tom mluvit věcně a včas.
Velitel jednotky by měl mít právo vědět, jak jsou jeho lidé pojištěni. Ne proto, aby útočil na obec, ale proto, aby mohl členům jednotky říct pravdu. A zastupitelé by se neměli bránit debatě o limitech. Nejde o luxus. Jde o odpovědnost vůči lidem, kteří pro obec dělají práci, kterou nejde měřit jen odpracovanými hodinami.
Dobrá obec by neměla čekat, až se někdo zeptá po neštěstí. Měla by se zeptat sama předem.
Důstojné pojištění není odměna. Je to minimum slušnosti
Dobrovolní hasiči do jednotek nevstupují kvůli pojistce. Nechodí k zásahům proto, aby jednou něco dostali. Většina z nich bere službu v jednotce jako samozřejmost, součást života v obci a pomoc ostatním.
Právě proto by se na ně nemělo zapomínat.
Důstojné pojištění není bonus. Není to odměna navíc. Je to minimum slušnosti vůči lidem, kteří v krizové chvíli drží obecní systém ochrany obyvatel nad vodou.
A platí to i pro jejich rodiny. Protože každý výjezd se netýká jen hasiče samotného. Doma často někdo čeká. Partner, partnerka, děti, rodiče. I oni nesou část rizika, i když u zásahu fyzicky nejsou.
Závěr
Pojištění jednotek dobrovolných hasičů by nemělo být položkou, kterou obec jednou sjedná a pak na ni roky nesáhne. Nemělo by jít o dokument založený v šanonu, o kterém nikdo přesně neví, co kryje a na jaké částky.
Správná otázka nezní: Máme jednotku pojištěnou?
Správná otázka zní: Máme ji pojištěnou tak, abychom se za to v případě vážného úrazu nebo smrti nemuseli stydět?
Pokud je odpověď nejistá, je nejvyšší čas pojistku otevřít, zkontrolovat a nastavit znovu. Ne až po tragédii. Teď.
Protože 50 tisíc korun za život hasiče může vypadat jako splněná povinnost. Ale pro rodinu, jednotku i obec je to bolestivá připomínka, že papír ještě neznamená skutečnou ochranu.
