Dobrovolní hasiči se svými profesionálními kolegy zasahovali u požáru kravína

V sobotu 4. října krátce po třetí hodině odpoledne byli dobrovolní hasiči z Velké Kraše vysláni k nahlášenému požáru zemědělského objektu v obci Bernartice v okrese Jeseník. Podle prvotních informací se mělo uvnitř kravína nacházet přibližně 120 kusů dobytka a několik zaměstnanců.

„Na místo jsme vyjeli s cisternou Tatra 815 a ihned po příjezdu se spojili s jednotkami, které dorazily těsně před námi, a ověřovali rozsah požáru. Bylo nám sděleno, že uvnitř objektu je jedno ohnisko a stále tam zůstávají lidé,“ popsal průběh zásahu velitel jednotky Petr Žebro.

Jednotka se připojila k zasahujícím dobrovolným hasičům z Vidnavy, kteří měli již natažený jeden útočný proud. Druhý proud jejich jednotky hasiči z Velké Kraše protáhli oknem dovnitř objektu a zapojili se do hašení. Na místě dále zasahovaly jednotky z Bernartic, Javorníku, Vlčic a profesionální hasiči z Jeseníku, a také složky záchranářů z Javorníku, letecká záchranná služba z Olomouce a policisté ze Žulové.

„Když jsem vstoupil dovnitř, v silně zakouřeném prostoru jsem zahlédl postavu. Rozeběhli jsme se k ní, osobu jsme vyvedli ven a předali Policii České republiky, která ji následně předala posádce záchranné služby,“ doplnil velitel hasičů.

Díky koordinovanému zásahu se podařilo zvířata včas vyvést na přilehlou louku a zabránit tak jakýmkoliv ztrátám.

Požár byl postupně zlikvidován, hasiči dohašovali zbytky slámy a celý zásah probíhal v dýchací technice.
„Je určitě na místě vyzdvihnout permanentně skvělou spolupráci s ostatníma klukama z okolí, myslím tím hasiče i ostatní ze složek IZS. Všichni jsou neskuteční srdcaři a nesmírně si jich vážím,“ podotkl Petr Žebro.

Zásah v Bernarticích byl jen „běžným“ zásahem, s nimiž se potýkají hasiči napříč celou republikou, ale zde i dalším důkazem, že nově vzniklá jednotka z Velké Kraše je plnohodnotnou oporou v systému IZS. Přitom její příběh se začal psát nedávno, v roce 2024, kdy oblast zasáhly ničivé povodně.

Pane Žebro, jste velitelem jednotky dobrovolných hasičů z Velké Kraše. Jak se vlastně stalo, že jste se ocitl právě tady, na Jesenicku?

V první řadě, jestli nevadí, můžeme si tykat? Hasičovo je tu pro nás, a my to vnímáme.

Dobře, Petře. Tak mi řekni, jak tě sem vítr zavál?

Do Velké Kraše jsme se s rodinou přistěhovali v červnu 2024. Pocházím z hasičské rodiny a celý život jsem se pohyboval v prostředí složek integrovaného záchranného systému. Od roku 2008 jsem byl policistou u prvosledové hlídky na Kladně a členem krajské pořádkové jednotky. Zároveň jsem působil u dobrovolných hasičů ve Zlonicích, kde jsem začínal jako klasický „mokrý“ hasič, později jsem dělal velitele družstva a nakonec zástupce velitele jednotky. Kromě toho jsem jezdil i na záchranné službě ve Slaném jako řidič. Moje manželka byla na stejném stanovišti záchranářka, takže jsme často tvořili posádku spolu. Byl to náročný, ale krásný život. Jenže po letech v tom shonu středních Čech jsme cítili, že potřebujeme zvolnit.

Tak jste se rozhodli pro změnu?

Ano, začátkem roku 2024 jsme začali hledat nové místo pro život. Objeli jsme skoro celou republiku, až jsme našli ideální kout – Jesenicko. Krásná příroda, klid, lidé s velkým srdcem. Nakonec jsme zakotvili ve Velké Kraši. V rámci policie jsem se nechal přeložit do Jeseníku, na místo u záchranky zatím čekám. A protože mě to vždy táhlo k hasičům, hned jsem se zajímal o místní jednotku. Tam mi ale bylo řečeno, že výjezdová jednotka existuje víceméně jen formálně z důvodu, že chybí aktivní členové a mladá krev. K zásahům se vyjíždělo jen minimálně.

A pak přišel zásadní zlom – ničivé povodně v roce 2024. Co se tehdy stalo?

V září 2024 naši obec a celé Jesenicko zasáhly obrovské povodně. Naše vesnice byla úplně odříznutá od okolí. Mosty kolem nás byly buď spadané, nebo zcela uzavřené. Velká část obyvatel byla ubytována v kulturním domě, kde vzniklo zázemí krizového řízení.
Jídlo a hygienické potřeby nám několikrát denně dopravoval vrtulník Armády ČR. Byla to těžká doba, ale právě tam se zrodila naše nová hasičská jednotka.

Jak přesně k tomu došlo?

Kluci z vesnice se dali dohromady a začali makat – bez vybavení, bez výstroje, ale s obrovským odhodláním. Dělali jsme všechno, co bylo potřeba: pytlovali jsme, vykládali vrtulníky, rozváželi humanitární pomoc, pomáhali s evakuací i úklidem. Ta krize nás semkla.
Tehdy jsme si řekli, že musíme jednotku postavit znovu na nohy. A krok po kroku se to podařilo, z nečinné jednotky na akceschopný tým.

Jak vypadá vaše jednotka dnes, o rok později?

Dnes jsme třináctičlenná výjezdová jednotka vybavená cisternou Tatra, dopravním automobilem Iveco, svolávacím systémem Fireport a také dronem s termovizí, který používáme při pátracích akcích i vyhledávání ohnisek požáru. Všichni členové mají obrovský zápal a chuť se učit. Objíždíme školení, trénujeme zásahy, a hlavně – děláme to srdcem. Obec Velká Kraš nám přitom poskytla velkou podporu, a to jak finanční, tak díky vyběhaným dotacím. Bez ní by to nešlo.

Vy jste byl v březnu 2025 zvolen velitelem jednotky. Jaké to je stát v čele takového týmu?

Upřímně, beru to spíš jako důvěru než funkci. Jsme parta, která táhne za jeden provaz. Já sice vedu jednotku, ale bez těch kluků by to prostě nešlo. Každý z nich do toho dává kus sebe – a díky nim to celé funguje.

Co vás osobně na téhle práci drží nejvíc?

Ten pocit, že to má smysl. Pomáhat lidem, být v akci, být součástí týmu, který se na sebe může spolehnout. Jsem pyšný na svoje kluky – to, co jsme za ten rok dokázali, je neuvěřitelné.

A teď jste mezi pěti nejlepšími jednotkami severní Moravy v anketě Dobrovolní hasiči roku 2025. Jak to vnímáte?

Je to pro nás obrovská čest. Když si vezmu, že před rokem jsme neměli skoro nic, a dnes jsme v užším výběru prestižní soutěže, je to nádherný pocit. Ale nejde o ocenění pro mě – je to uznání pro všechny, kdo do toho dali srdce, energii a čas.

Hlasování běží do 20. října a samozřejmě doufáme…takže i Ty nám můžeš dát hlas. Ale víš co, i kdybychom se neumístili, to, co jsme dokázali, je pro nás tou největší výhrou. Přeci jen.. kdyby nás chtěl někdo podpořit… https://www.adhr.cz/hlasovani/

Můj hlas samozřejmě máte! Máš nějaké přání do budoucna?

Aby naše jednotka dál rostla, abychom byli pořád stejně nadšení a připravení pomáhat tam, kde je to potřeba. A hlavně, aby to, co jsme vybudovali, mělo dlouhé pokračování.