Když v národu zůstane tradice, tak nezhyne

Citát, který jsem si vypůjčil do titulku pro ohlédnutí za XII. propagační jízdou Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska plně vystihuje skutečnost, že obrovský podíl na udržování tradic v celé České republice mají dobrovolní hasiči. Dokázali to také ve dnech 7. až 11. července 2026, kdy parta sedmnácti chlapů se základem tří hlavních organizátorů ze svitavského okresu ve čtyřech dnech projela s historickou požární technikou téměř přes celou Moravu a Slezsko, aby pátý den pozdravila konání VII. sjezdu SH ČMS v Ostravě. Také proto si pro svou jedinečnou akci vybrala název „Ze sjezdu na sjezd“. Minulý sjezd SH ČMS se konal před pěti lety v Brně, takže trasa byla jasná.

Než ale ke startu v moravské metropoli došlo, předcházela mu celoroční neuvěřitelně náročná příprava, na které měla hlavní podíl trojice velkých nadšenců ve složení: Petr Bělohlávek (SDH Suchá Lhota), Jan Soural (SDH Jaroměřice a zároveň strosta OSH Svitavy) a Josef Wilder (SDH Litomyšl). Pro samotnou jízdu se Péťa stal velitelem jízdy, Honza navigátorem a Pepa praporečníkem. Ale to už měli za sebou hodiny a hodiny plánování, domlouvání spolupráce, prověření jednotlivých tras, zajišťování zastávek, ubytování, občerstvení, shánění sponzorů… Jak se říká, kdo to nikdy nedělal, neuvěří, co to je za štrapáce. Jelikož jsem osobně připravoval deset prvních předcházejících jízd, dovolím konstatovat, že tito chlapi jsou fakt borci. Mám ohromnou radost, že je předcházející jízdy nejen inspirovaly, ale také, že se k nim hlásí, jako jejich pokračovatelé.

Samozřejmě, že bez podpory Krajského sdružení hasičů Pardubického kraje, Okresního sdružení hasičů Svitavy, Hasičského záchranného sboru České republiky, obce Jaroměřice a dalších měst a obcí, firem, jako je Požární bezpečnost, Deva, Hasičský hotel Přibyslav, HRG tiskárna, THT Polička, Hasičská vzájemná pojišťovna, Centrum hasičského hnutí Přibyslav a dalších by to nešlo. A také bez mediálního partnera. Tím se přirozeně stalo Hasičovo, jenž denně na svých stránkách a facebooku přinášelo informace o průběhu jízdy.

V pozdní odpoledne v pondělí 6. července začaly na nádvoří stanice HZS ČR v ulici Zubatého v Brně přijíždět historická vozidla tvořící po celou dobu základ alegorické kolony: Praga RN AS 1934 z CHH Přibyslav, Tatra 623 1976 z SDH Kamenice nad Lipou, Granit AS 16 1944 z SDH Bystré, Praga AN-AS 1928 z SDH Nová Paka a samozřejmě doprovodná „déáčka“ z OSH Svitavy a SDH Nová Sídla a Jawa 350 z SDH Stržek. Jirka Kubík v sedle jawy toho asi najezdil nejvíce, protože v uniformě Veřejné bezpečnosti pomáhal řídit dopravu a bylo až s podivem, jaký měl od ostatních řidičů respekt. Kilometrů najezdili všichni dost, ale pokud budeme počítat čistou trasu jízdy, tak ta měřila 512 kilometrů.

V úterý ráno se naše technika přesunula na místo startu na výstaviště Brněnských veletrhů. Tady se k nám připojil účastník všech dvanácti historických jízd, zasloužilý kameraman granátník Láďa Dvořák Šedivák. Nechyběl zde ani starosta Krajského sdružení hasičů Jihomoravského kraje Lukáš Badin a vedoucí Odborné rady historie KSH JMK Pavol Herda, který pak s námi prožil úvodní kilometry.

Bylo půl deváté ráno, když náměstkyně primátorky města Brna Karin Podivínská celou hasičskou podívanou odstartovala a její účastníci se vydali na druhý okraj Brna navštívit Technické muzeum. Poté jsme už frčeli severním směrem do Bořitova, kde nás čekali nejen členové místního sboru a okrsku, ale také zástupci OSH Blansko v čele se starostou Michalem Kobylkou. Ti nám pak dělali doprovod přes svůj okres. Z Bořitova jel s námi také patrně nejluxusnější požární automobil v Česku, který SDH Lysice kdysi věnoval místní šlechtic. My si to připomněli u společného fota na nádvoří jeho zámku.

Po polední zastávce v Olešnici nás čekalo velkolepé přivítání v Bystrém, kde mezi mnoha desítkami místních občanů zaujala postava v bílé uniformě se zdravotnickou brašnou, legenda historiků a sběratelů, stratílkovský renovátor František Pecka s manželkou. Měl pro nás připraveno nejen posilovací občerstvení, ale také plný košík perníčků se symbolikou jízdy z dílny jeho paní.

Ve Svojanově se nám představila v plném chodu zdejší motorová zápřahovka, která byla koncovou stříkačkou na nedávném překonání světového rekordu v dálkové přepravě vody. Pak už se jelo přes Vítějeves, Študlov, Janůvky, Křenov, Jevíčko do Jaroměřic, kde bylo pro nás připraveno skvělé ubytování.

Druhý den začal velice srdečným přivítáním s tvarůžkovým svačinovým pozdravem ve Vranové Lhotě. Odsud jsme zamířili na hrad Bouzov, kdy nám fotograf jízdy Petr Motl z Vysokého Mýta pořídil další unikátní foto.

V Leškově pak začalo něco, čemu se říká hanácká srdeční pohostinnost. Já tomu říkám koláčkové zastávky. Dobroty nám nabídly desítky hasičů se sedmi sborovými prapory a ve mně v laškovském parku vznikl dojem, že tato „vítačka“ probíhá ve skutečně velkém pojetí.

Ale pak nadešlo větší překvapení v Čechách pod Košířem, kde se sešlo čtrnáct praporů. Jeden z mých mladších spolucestujících se s údivem ptal: „Ale vždyť je středa, poledne, normální pracovní den. Jak to, že se tu sešlo tolik lidí?“ „Prostě to tak je. Je to v nás. Ctíme tradice a vážíme si každé akce, která nám je připomíná.“ Právě zvláště v místě, kde z továrny R. A. Smekala vyjely první české koňské stříkačky. Také proto nebylo vůbec náhodou, že jsme zde v jeho bývalých prostorech mohli navštívit hasičské muzeum a jako bonus také muzeu kočárů. Věřím, že všichni jsme žasli, co dokáží ruce čtyřiceti zdejších řemeslníků. Něco jinde nevídaného. Luxusní drožky a fiakry a dokonce i největší kočár na světě. Každý rok je ve zdejší dílně renovován jeden kus. Jak nám řekl zakladatel a ředitel muzea, sběratel a restaurátor Václav Obr: „Chce to mít sílu, naději, chuť a lásku.“ Zlatá slova, která se plně hodí i pro naše hasičské elity muzejníků, sběratelů a fandů staré požární techniky, na kterých tradice, které úspěšně uchováváme stojí.

Pěkná zastávka nás čekala v Přáslavicích. Jejich nejmenší hasiči nám zde předvedli naprosto perfektní požární útok.

Už při příjezdu do Olomouckého kraje nás vítala také starostka krajského sdružení Vlastimila Švubová. Přijela za námi i do Doloplaz, aby předala další stuhu XII. jízdy na prapor místního SDH.

Pak už jsem se těšil na mou srdeční záležitost – obec Veselíčko. Hlášení veliteli jízdy podal v čele legendární staré gardy stále čilý a vtipný Tonda Hučín. Na druhém konci řady gardistů stál Jarek Pecha, který dal dohromady neuvěřitelně velkou partu dárců krve a kostní dřeně. Ve Veselíčku, jako by se od setkání při první propagační jízdě v roce 2009 nic nezměnilo. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Podobně tomu bylo i na zámku v Hustopečích nad Bečvou. Nádherná atmosféra. Je také za to nutně poděkovat starostovi OSH Přerov Láďovi Biskupovi, že nás dovedl až sem. U břehu Bečvy jsme opustili přerovský okres a jeli si odpočinout do Starojické Lhoty. Ta už se nachází v okrese Nový Jičín. Také nás tu přivítal starosta zdejšího OSH a zároveň starosta KSH Moravskoslezského kraje Stanislav Kotrc.

Třetího dne jsme měli naplánovanou cestu Novojičínskem. Na hrázi Emauzkého rybníka nás s hasiči z Jerlochovic čekal Břetislav Grulich s nepostradatelnou hasičkou okresu Světlanou Markovou. Jeden z jejich synů je starostou sboru ve Fulneku a na zdejším náměstí se svými kolegy připravil opravdu velkou parádu. Bohužel jsme se nemohli moc zdržet, protože velitel jízdy Péťa Bělohlávek přísně hlídal čas a navigátor Honza Soural trasu, protože ve Štramberku, kam nás doprovázela jejich tatřička z roku 1929 nás už čekalo zastupitelstvo města a bohaté občerstvení, včetně pověstných štramberských uší. Já bych dodal i výborné pizzy.

Oběd v kopřivnické restauraci Tatrovka byl už pak trochu navíc. Ale ani po něm jsme si moc neodpočinuli, protože muzeum Tatry se prostě vidět musí. Sice to vše zabralo dost času, ale i ten vybyl na příjemnou zastávku na Hukvaldech. To už jsme ale přejeli na Frýdeckomístecko a zamířili si to přímo do jeho centra. Ještě večer jsme objeli obě frýdeckomístecká náměstí.

Ubytování nám poskytlo školské zařízení HZS ČR a velmi dobře se o nás postaral jeho zaměstnanec Jarek Mikoláš. Ten měl na starosti i start poslední etapy jízdy na malebném náměstí před frýdeckým zámkem. Zde mi při příležitosti mých sedmdesátin jako velitel mého domovského SDH Raškovice spolu dalšími kamarády slavnostně předal medaili Za zásluhy.

Ve Frýdku-Místku nás vítal také okresní starosta Dalibor Velčovský, který nás doprovodil na hasičárnu do Ostravy-Radvanic. Její velitel a zároveň náměstek starostky SH ČMS Richard Dudek se rozhodně se svými kolegy a současnými i bývalými ostravskými funkcionáři ukázal v tom nejlepším světle. Bylo si toho hodně moc povídat, ale čas nás hnal na Opavsko. Čekala nás velice zajímavá prohlídka areálu a techniky Záchranného útvaru HZS ČR v Hlučíně. Opět se tu projevila nebývalá ochota a vstřícnost našich profesionálních kolegů.

Čtvrtý den jízdy byl opravdu pestrý. V Opavě-Kylešovicích to bylo zase úplně jiné. U pomníku prvního českého hasičského sboru ve Slezsku nás překvapila srovnaná alej praporů, kterou jsme za přítomnosti primátora města Opavy Tomáše Navrátila prošli, abychom mohli položit pamětní věnec sboru a jeho zakladateli Rudolfu Gudrichovi.

Další věneček jsme ponechali v místní nové hasičárně k uctění památky bývalého starosty SH ČMS Karla Richtra, kterého Kylešovice byly jeho rodištěm.

Ve finále došlo i na položení třetího věnce. Událo se tak v Národním památníku II. světové války v Hrabyni, kam za námi přijela spousta hasičů a příznivců ze širokého okolí. Mezi nimi i ti nejzasloužilejší, jako třeba Jan Dumbrovský, Vojtěch Seidler a další.

Pak už nám zbývalo jen ubytování na hasičárně v Ostravě-Nové Vsi a příprava na sjezdový den. To pro nás v sobotu znamenalo najet s naší technikou před hotel Clarion, ve kterém se jednání sjezdu konalo a připnout na praporec jízdy poslední stuhu, věnovanou sdružení. Pak už následovala jen pomyslná tečka za XII. propagační jízdou v podobě hlášení velitele Petra Bělohlávka starostce SH ČMS Monice Němečkové ve sjezdovém sále. Ještě v závěru Petrova pozdravu delegátům sjezdu jsem dostal poslední slovo s uznáním pro všechny, kteří se za ten týden nesmazatelně zapsali do kroniky českého hasičstva.

Nedá mi to, abych je na závěr pro vás nevyjmenoval. Byli to: Petr Bělohlávek, Josef Wilder, Jan Soural, Petr Motl, Pepa Nitra, Martin Vokas, Tomáš Říha, Jiří Kubík, Jirka Pátek, Milan Pátek, Ladislav Dvořák, Michal Janů, Lukáš Chalupa, Jakub Křikava, Pepa Alexa, Lukáš Skalník, Milan Pospíšil, Vladimír Novotný.