Když zásah promluví obrazem. Hasič Petr Andráško triumfoval v Czech Press Photo

     Velký profesní i lidský úspěch si připsali hasiči z Moravskoslezského kraje. V prestižní soutěži Czech Press Photo 2025 získal 1. místo v kategorii Aktualita příslušník Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, vyšetřovatel příčin požárů, zastupující tiskový mluvčí a dokumentarista nprap. Petr Andráško.

     Oceněný fotografický soubor „Černý dech benzenu“ vznikl při mimořádné železniční nehodě vlaku v Hustopečích nad Bečvou. Zachycuje dramatické a autentické okamžiky zásahu složek integrovaného záchranného systému při úniku a následném požáru nebezpečné chemické látky. Snímky přinášejí silné obrazové svědectví o extrémní náročnosti, rizicích i profesionalitě práce hasičů v situacích, kdy jde doslova o minuty a o lidské životy.

     Mezinárodní porota soutěže ocenila především mimořádnou dokumentární hodnotu souboru, vysokou profesionální úroveň fotografií a jejich schopnost citlivě, ale zároveň syrově přiblížit veřejnosti realitu zásahu při události s nebezpečnými látkami. Podle hodnocení poroty soubor výrazně přesahuje rámec běžné zpravodajské fotografie a stává se silným vizuálním dokumentem své doby.

     Fotografie vznikaly přímo v místě zásahu a během následné dokumentace události, často v prostředí se zhoršenou viditelností a za zvýšeného ohrožení. Autor tak spojil roli hasiče, dokumentaristy i svědka mimořádné události v jeden celek, který dnes oslovuje nejen odbornou veřejnost, ale i široké publikum.

     Úspěch nprap. Petra Andráška je nejen významným osobním oceněním, ale také výraznou reprezentací Hasičského záchranného sboru České republiky. Ukazuje, že práce hasičů má hodnotu nejen v přímém zásahu, ale i v poctivé dokumentaci, která pomáhá veřejnosti pochopit rozsah, náročnost a odpovědnost této profese.

     Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje gratuluje k tomuto mimořádnému úspěchu a děkuje za dlouhodobou profesionální prezentaci práce hasičů prostřednictvím dokumentární fotografie.

A my jsme si Petrovi dovolili položit pár otázek, neboť si nesmírně vážíme "hasičiny" ve všech jejích podobách.

Pamatuješ si okamžik, kdy jsi se dozvěděl, že jsi získal 1. místo v Czech Press Photo? Jaká byla tvoje první reakce?
     Do poslední chvíle jsem si vůbec nepřipouštěl, že by moje fotografie mohly získat první místo v kategorii. Až ve chvíli, kdy se na slavnostním galavečeru vyhlašovalo druhé místo a posléze první, kde zaznělo, že oceněná je právě tato série, mi to vlastně došlo. Nebudu lhát, přišla obrovská radost a pocit zadostiučinění. Dlouhodobě se snažím poukazovat na práci hasičů a přibližovat ji široké veřejnosti a ne vždy je to jednoduché, takže to pro mě bylo potvrzení, že tahle cesta má opravdu smysl.

Soubor „Černý dech benzenu“ vznikal při mimořádně rizikovém zásahu. Jak složité je v takových podmínkách skloubit roli hasiče a dokumentaristy?
     Práce fotografů je podle mého názoru velmi důležitá a záslužná. V tomto konkrétním případě ale vidím velkou výhodu právě v tom, že jsem současně hasič i dokumentarista. Díky výcviku a zkušenostem z reálných zásahů jsem schopen na místě lépe odhadnout možná rizika, číst situaci a chovat se tak, abych neohrožoval sebe ani ostatní. Zároveň přesně vím, kde se mohu pohybovat a jak se říká, nemotat se zasahujícím hasičům pod nohy. To mi umožňuje zachytit autentické momenty zásahu, aniž by to bylo na úkor bezpečnosti nebo plynulosti práce jednotek.

Co pro tebe osobně znamená ocenění v soutěži, která je často přirovnávána ke světové World Press Photo?
     Je to pro mě obrovský úspěch a silné zadostiučinění. Zároveň slyšet od takových špiček ve svém oboru, že se jim moje fotografie líbí, je něco nepopsatelného. O to větší váhu to pro mě má. Zároveň to ale beru především jako úspěch zasahujících hasičů, fotografie mají vyprávět příběh a vyvolávat emoce, a bez jejich práce, nasazení a odvahy by v tomto případě žádný takový příběh ani vzniknout nemohl.

V čem byla událost v Hustopečích nad Bečvou výjimečná z pohledu zásahu i dokumentace?
     Událost v Hustopečích nad Bečvou byla výjimečná jednoznačně svým rozsahem a množstvím uniklých nebezpečných chemických látek. Nešlo jen o samotný požár, ale o kombinaci úniku benzenu, jeho hoření a hrozby dlouhodobé kontaminace okolí. Zásah byl mimořádně náročný a časově dlouhý, s důrazem na ochranu zasahujících i životního prostředí.

Podle poroty tvoje fotografie výrazně přesahují běžnou zpravodajskou fotografii. Snažíš se už při focení vyprávět příběh, nebo vzniká až zpětně?
     Primárně se snažím zachytit práci hasičů co nejlépe, jak umím. Na místě nejen fotím, ale často zároveň vytvářím i videoobsah, který dokáže danou situaci přiblížit zase o kousek víc. Už při tom přemýšlím nad tím, aby byl výsledný obsah ucelený, jednotlivé záběry na sebe navazovaly a divák pochopil, co se na místě dělo a jak náročná práce tam byla odvedena. Příběh tak podle mě vzniká už přímo na místě zásahu, ne až zpětně.

Jaké etické hranice si při dokumentování zásahů kladeš, zejména pokud jde o nebezpečné situace a lidské osudy?
     Na prvním místě je pro mě vždy zachování lidského přístupu. Jako dokumentaristé HZS ctíme jasná pravidla ať už jde o ochranu soukromí, důstojnost zasažených osob nebo citlivé zacházení s lidskými osudy. Zároveň úzce spolupracujeme s tiskovým oddělením a vždy dbáme na to, aby zveřejněný obsah nikoho nepoškozoval ani nezraňoval. Dokumentace zásahu má vypovídat o práci hasičů a mimořádné události jako takové, ne překračovat etické hranice nebo stavět senzaci nad lidskost.

Myslíš si, že fotografie z reálných zásahů mohou veřejnosti pomoci lépe pochopit práci hasičů a její rizika?
     Rozhodně ano a nejen to. Takové fotografie mají často i výrazný přesah z hlediska prevence, vedou k zamyšlení a nutí lidi přemýšlet nad riziky, která si běžně nepřipouštějí. Stojím si za tím, že pokud by fotografie dokázala tímto způsobem pomoci zachránit byť jen jeden lidský život, má to obrovský smysl. Zároveň je potřeba říct, že část veřejnosti si hasiče stále spojuje s mylnou představou „pupkatých pánů s pivem na nějaké zábavě“, což je realitě na hony vzdálené. Právě autentické snímky z reálných zásahů ukazují, jak náročná, riziková a profesionální tahle práce ve skutečnosti je.

Tvoje profesní role zahrnuje vyšetřování příčin požárů, práci mluvčího i dokumentaristu. Jak se tyto role navzájem ovlivňují?
     Tyto role se mezi sebou velmi přirozeně prolínají. Vyšetřování příčin požárů mi dává hlubší technické porozumění tomu, proč k událostem dochází a jaké mohou mít následky. Práce mluvčího mě zase učí, jak informace srozumitelně, citlivě a odpovědně předávat veřejnosti a zároveň je využívat i k osvětě a vzdělávání v oblasti požární ochrany. Dokumentaristika pak všechny tyto zkušenosti propojuje díky jejich kombinaci dokážu lépe číst situaci na místě, chápat širší souvislosti a vyprávět příběh zásahu tak, aby byl pravdivý, srozumitelný a měl smysl nejen informační, ale často i preventivní.

Plánuješ se fotografii věnovat i nadále systematicky a přihlásit se do dalších ročníků Czech Press Photo?
     Fotografii, videoobsahu i správě sociálních sítí se věnuji dlouhodobě, a to i ve svém volném čase, kde spolupracuji s různými společnostmi, firmami i influencery. Dokumentování práce hasičů je mi ale hodně blízké, takže bych v něm samozřejmě rád pokračoval i nadále. Pokud se znovu podaří nafotit ucelený a smysluplný soubor snímků, který bude mít co říct, budu jedině rád, když ho opět přihlásím i do dalších ročníků Czech Press Photo.

Za redakci děkujeme za rozhovor, gratulujeme a přejeme mnoho dalších úspěchů.