Kniha, která se čte jedním dechem. Čestičtí hasiči zachytili 140 let své historie očima lidí, kteří tvoří tamní sbor

Není to jen kronika zásahů, techniky a výročních vzpomínek. Publikace k 140 letům Sboru dobrovolných hasičů Čestice přináší desítky osobních příběhů, vzpomínek i dosud neznámých fotografií. Na přípravě knihy „Hasiči z Čestic 140 let s ohněm v srdci“ se podílelo sedmnáct členů sboru. Velitel jednotky Miroslav Pešek v rozhovoru vysvětluje, proč podle něj kniha osloví nejen hasiče, ale každého, kdo má rád silné lidské příběhy.

Na trhu existuje řada výročních publikací. Čím je ta vaše podle vás výjimečná?

Rozhodně tím, že je osobní. Není tam jen obsah jako ve většině publikací, ale velmi poutavé příběhy našich jednotlivých hasičů všech generací i těch, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Můžete zde vidět například nějakou událost z více pohledů od různých lidí.

Na vytvoření té publikace se podílel celý tým hasičů. Kolik lidí to bylo a co jsou zač?

Ano na tvorbě knihy se podílelo cca 17 lidí. Někdo měl na starosti určité kapitoly, někdo procházel a kontroloval celou knihu, někdo byl poradní hlas, někdo zase obcházel jednotlivé členy a získával od nich příběhy do knihy. Prostě každý byl užitečný.

Ty sám si psal nebo sestavoval část knihy, určité kapitoly. Jaké to jsou?

Já jsem psal kapitoly o technice, hasičské zbrojnici, zásahové jednotce a mám tam i svůj osobní příběh hasiče. Na dalších kapitolách jsem se podílel jako ostatní, kdy jsme každý něco přidal a vznikly z toho další poutavé kapitoly.

Jak náročné bylo dohledat historické fotografie, kroniky a další materiály?

To záleží no, materiálu se našlo dost i tím, jak se chodilo po starších členech sboru, tak měli nějaké fotky a k tomu i příběhy. Ale někdy jsme měli hezké fotky a žádné informace, což nás mrzelo. Pan starosta Městyse Čestice mi poskytl v digitální podobě všechny dochované kroniky Čestic, což byl také velký zdroj fotek, ale hlavně informací. Každý něčím přispěl.

Co všechno čtenář v knize najde? Je to jen historie sboru, nebo i příběhy lidí, zásahů a celé obce?  

Podle mě zde najde vše, co by očekával od výroční knihy – historie hasičstva, historie našeho sboru, technika, zásahy. To se uvádí skoro v každé publikaci. Ale pak tu najdou informace, které jsou podle mě výjimečné a poutavé. To jsou příběhy jednotlivých hasičů, pořádané akce naším sborem a vše co tato naše velká komunita obnáší, a že toho není málo.

Máte v knize nějakou kapitolu nebo fotografii, která je vašemu srdci nejbližší?

Takových fotografií je tam spousty. Myslím, že si tam každý najde něco i čtenáři, kteří nás vůbec neznají. Ať se jedná o fotografie, kterýma jsme nešetřili, tak příběhy.

Narazili jste při přípravě knihy na nějaký příběh, který vás osobně dojal nebo překvapil?

Ano, šlo o příběh 6 sester, kterým zemřeli rodiče a příbuzní si je rozebrali mezi sebou, aby se o ně postarali a rozendali je různě po Česticku a okolí...krátce je to zmíněno v příběhu pana Václava Kaskouna st.

Která historická událost z 140 let existence čestických hasičů vás nejvíce fascinuje?

Nevím, jestli je to vyloženě historická událost, ale kdybych měl říct jednou větou co mě na našich hasičích v Česticích fascinuje od historie až po současnost, tak je to ta komunita a soudržnost. I když se najdou slabší časy, tak jsme se z toho vždy dostali a pokračovali v této dlouholeté tradici a můžeme se jeden na druhého spolehnout.

Co pro vás znamená být dobrovolným hasičem v Česticích dnes? Jak se za těch 140 let role hasičů změnila?

 Když budu upřímný ke čtenářům, ale i k sám k sobě, tak pro mě je to vlastně životní styl. Celý můj život se točí kolem hasičů v Česticích i když spoustu z té práce není vidět. Role hasičů se změnila hodně, protože se hasiči rozdělili na sdružení a zásahové hasiče. Obě složky organizuje někdo jiný a nemají spolu legislativně nic společného. Dřív to bylo vše v jednom. Ale to je na dlouhé povídání, které je opět popsáno v knize.

Je podle vás kniha především kronikou hasičů, nebo kronikou celých Čestic?

Určitě je to kronika hasičů, ale samozřejmě je tam i kapitola o Česticích. Každopádně se po přečtení knihy dozvíte o Česticích mnohem více než z té jedné kapitoly přímo o našem městysu.

Pro koho je kniha určena? Jen pro hasiče, nebo osloví i lidi, kteří se o historii běžně nezajímají?

Podle mě je kniha určená úplně pro všechny. Každý si zde najde něco sobě blízkého a vůbec nemusí být hasič. Není tam pouze historie, ale hlavně lidské příběhy všech generací. Najdou si své starší, ale i mladší ročníky, některé to může i inspirovat do budoucna.

Jaké máte na knihu reakce?

Já osobně jen pozitivní. Hodně lidí mi řeklo, že knihu přečetli skoro jedním dechem, jak se do ní začetli. Hodně z nich jí obrečelo, kvůli osobním příběhům, které v knize jsou za mě tou hlavní výjimečnou dominantou.

Kdybyste měl člověku, který o koupi váhá, říct jedinou větu, proč by si ji měl pořídit, jak by zněla?

Dokud si tu knihu nepřečtete, tak nepoznáte jak je výjimečná a jedinečná na současném trhu.

Vy sám jste velitelem jednotky. Jaký jste měl pocit, když jste poprvé držel hotovou knihu v ruce?

Byl jsem a jsem stále hrdý na to co jsme vytvořili, a že to můžeme takhle předat dalším generacím.

Co byste si přál, aby si z ní odnesly další generace hasičů?

Přál bych si, aby pokračovali v našem duchu a vedení hasičů v Česticích, stejně jako se o to snažíme my po předchozích generací.

Myslíte, že by podobnou knihu měl mít každý dobrovolný hasičský sbor? Proč?

Na jednu stranu bych řekl, že ne, aby naše kniha zůstala výjimečná jako je teď. Na druhou stranu, si myslím, že ano. Protože bych si rád přečetl příběhy hasičů z jiných sborů, měst atd…protože u nás vidím, jak je to zajímavé a výjimečné čtení.

Kdyby tato kniha jednou zůstala jedinou vzpomínkou na 140 let čestických hasičů, co byste si přál, aby o nich budoucím generacím vyprávěla?

Bylo by hezké, kdyby z toho budoucí generace pochopila, že život není jen v digitální podobě telefonů a počítačů. Život je v lidech, v komunitě lidí, kteří se shledávají, tráví spolu volný čas, pomáhají jeden druhému, ale i nezištně ostatním lidem, bez toho abych za to vyžadoval něco na oplátku. Prostě jen pro dobrý pocit z pomoci ostatním. Aby si uvědomili, že to není jen o nás samotných, ale i o budoucnosti a snažili se vytvářet dobré podmínky pro jejich budoucnost i budoucnost jejich dětí a dalších generací. To vše znamená u nás v Česticích slovo HASIČI.

Sbor dobrovolných hasičů Čestice má dnes 142 členů, z toho 38 dětí. Patří k nejstarším v regionu – byl založen v roce 1885 jako čtrnáctý v okrese Strakonice. Čestice jsou vesnicí roku 2025 Jihočeského kraje.