🚒 Legenda výstupu na cvičnou věž: Josef Pěnča vzpomíná na svou kariéru

V kolika letech jste začal s požárním sportem? 🚒
S požárním sportem jsem pořádně začal po návratu z vojny, ve 21 letech. Do té doby jsem se účastnil soutěží pouze „rekreačně“ s domovským SDH, a to jen párkrát do roka.

Kdo vás k hasičům přivedl?
U SDH jsem byl už od 16 let. U nás na malé vesnici Hoštice u Volyně to byla taková nepsaná povinnost. Po škole jsem nastoupil k HZS. Všimli si mě někde na závodech a na základě toho mi nabídli práci. Asi ve mně viděli určitý potenciál. Krátce po nástupu jsem ale odešel na vojnu, takže naplno jsem se sportu začal věnovat až po návratu.

Která disciplína pro vás byla nejoblíbenější? 🏃‍♂️
Jednoznačně výstup na věž, což je vzhledem k výsledkům asi jasné. Líbila se mi od začátku a byla pro mě velkou výzvou. Je to disciplína, která vyžaduje dlouhodobou práci a vytrvalost, na rozdíl od stovky, kde stačí rychle běhat, naučit se překonat bariéru a zapojit rozdělovač. Stovku jsem navíc neměl kde trénovat, většinou jsem ji trénoval jen na soustředěních, ale běhat jsem ji musel. Ve štafetě jsem běhal 1. úsek – domeček, a na útoku jsem byl univerzál.

Kdy jste se dostal do reprezentace jako závodník? 🇨🇿
Do reprezentace jsem se dostal v roce 1985, kdy jsem absolvoval první soustředění. V té době jsem ještě neměl žádné výrazné výsledky. Trenéři mě pravděpodobně viděli na nějakém závodě a zaujal jsem je. V roce 1986 jsem se zúčastnil Mistrovství socialistických zemí, bohužel pouze jako náhradník. Mrzelo mě to, ale i tak jsme si závody s klukama pořádně užili.

Jaké největší úspěchy jste během kariéry dosáhl? 🏆
Vyzdvihl bych, že se mi povedlo vyhrát všechna mistrovství ČR a ČSSR ve výstupu na cvičnou věž 1988-1997. 

Jaký jste dokázal zaběhnout čas na stovce? ⏱️
Můj nejlepší čas byl 16,65 s na CTIF v Dánsku. Průměrně jsem běhal kolem 17 sekund, což tehdy stačilo na umístění v TOP 5 na mistrovství republiky.

V roce 1990 jste zaběhl na věži 13,65 s. Co to tehdy znamenalo? 🔥
Byl to naprostý šok – všem spadla brada, včetně mě. Tehdejší rekord byl přibližně 14,5 s. Zaběhl jsem to na MČR, které bylo zároveň mezinárodní soutěží, a podařilo se mi porazit i všechny ruské závodníky. Nechtěli tomu věřit. Myslím, že to byl dokonce i jejich rekord, ale nejsem si jistý – tehdy se to ještě neevidovalo tak přesně jako dnes.

Držel jste rekord na věži 19 let. Jaké časy se běhaly tehdy?
Byl jsem první, kdo zaběhl čas pod 14 sekund. Potom dlouho nikdo další. Nakonec se to podařilo až mým svěřencům v reprezentaci. Technika se mezitím výrazně změnila. Já běhal zápich na první příčku a do okna jsem zalézal s otočkou, což se dnes už vůbec nepoužívá.

Jak jste tehdy trénoval a změnil byste na tom dnes něco? 💪
Trénink pro mě znamenal úplně všechno, víc už jsem tomu dát nemohl. Trénoval jsem šest dní v týdnu, dvoufázově, někdy i třífázově. Přes zimu jsem naběhal tisíce výstupů na věž, z čehož pak pramenily výsledky. Byl jsem opravdu poctivý – když jsem v reprezentaci dostal tréninkový plán, často jsem ho ještě překračoval. Dokud jsem mohl a nepadal vyčerpáním, trénoval jsem. Dnes bych dbal více na regeneraci a techniku bych přizpůsobil současným trendům.

Když porovnáte dobu, ve které jste závodil vy, a dnešní dobu, jaké vidíte rozdíly? ⏳
Ta doba je nesrovnatelná. Běhali jsme na škváře v obyčejných botaskách a neměli jsme kvalitní žebříky. Rotky jsme sháněli nebo kupovali od ruských závodníků. Dnes je vše dostupné na internetu – tréninkové plány, technická videa, záznamy závodníků i materiál. My jsme soupeře viděli pouze na mezinárodních soutěžích, kde jsme se snažili okoukat jejich techniku. Na další akci už ale často běhali jiným stylem, takže jsme se pořád učili něco nového. Ne vždy ovšem to, co jsme okoukali, fungovalo.

Jaký byl váš poslední závod? 🏁
Mým posledním závodem bylo MČR v Brně v roce 2016. Startoval jsem jako domácí závodník a tím jsem definitivně ukončil svou závodní kariéru.

Dlouhá léta jste byl reprezentačním trenérem mužů. Jak na toto období vzpomínáte? 👥
Trenérskou kariéru jsem zahájil na podzim roku 2000. Začal jsem trénovat krajský výběr HZS Jihočeského kraje a zároveň jsem se ujal reprezentace HZS ČR. Na CTIF 2001 jsem byl trenérem i závodníkem – zúčastnil jsem se závodu ve výstupu na cvičnou věž, protože jsem byl stále schopen podat kvalitní výkon. V roce 2002 se konalo první mistrovství světa (MS) v Moskvě, na toto mistrovství jsem jel jako trenér. Na všechna mistrovství vzpomínám rád. Vždycky jsme si je užili se skvělou partou lidí. Možná bych raději zapomněl na pár mistrovství, kde jsme skončili třeba čtvrtí, ale ta parta vždy vytvořila krásné vzpomínky. Trenérskou kariéru u reprezentace ČR jsme s Ivanem zakončili na domácím MS v Ostravě 2016. V současné době se trenérství stále věnuji u krajského výběru HZS Jihomoravského kraje.

I když se vám nikdy nepodařilo vyhrát mistrovství světa, bylo umístění těsně pod vrcholem zklamáním, nebo úspěchem? 🥈
Každá medaile pro nás byla velkým úspěchem. Ve srovnání s východními státy jsme měli menší šance uspět, přesto jsme medaile vozili téměř pokaždé. Několikrát jsme byli vítězství opravdu blízko, ale na samotný vrchol jsme nedosáhli. Přesto jsme zanechali výraznou stopu a soupeři s námi museli počítat.

Co neobvyklého jste ve světě zažil nebo viděl? 😄
Pamatuji si na Kubánce, kteří dříve běhali štafety. My jsme si na proudnici dávali gumu, aby se dobře zakousla, ale oni používali rozkousaný dřevěný klacek. Pro nás to bylo hodně úsměvné.

Máte nějaký vzkaz pro dnešní závodníky? ❤️‍🔥
Poradil bych jim, aby nikam nespěchali a od začátku se věnovali správné technice. Je důležité nevytvářet si špatné návyky, protože se jich člověk těžko zbavuje. Postupně by měli rozvíjet sílu celého těla, odrazové i rychlostní schopnosti, ale nepřetěžovat se v mladém věku, aby předešli zdravotním problémům se zády či klouby. A to nejdůležitější – věnovat se tréninku naplno. Nedělat nic napůl. Musí se do toho dát celé tělo, srdce i duše. Bez toho špičkový závodník nikdy nebude.