VIDEO: Po 31 letech naposledy na směně, olomouckému veliteli připravili kolegové kobru i pěnovou sprchu

Vyprostit kobru zaklíněnou ve schodišti a bezpečně ji dostat na zem musel při své poslední směně velitel čety olomoucké stanice Jiří Glabazňa. Kolegové mu symbolickým zásahem připomněli technologii, jejímž výrazným propagátorem se během služby stal – hasicí systém Cobra. Po splnění úkolu ho čekala ještě sprcha po hasičsku, při které nechyběla voda, pěna a na závěr ani důkladné kartáčování koštětem.

Za veselým rozloučením je ale především více než třicet let práce zkušeného hasiče, kterého si kolegové vážili pro jeho znalosti, trpělivost i přátelskou povahu. Při zásazích u HZS Olomouckého kraje i na zahraničních misích získával zkušenosti, které si nenechával pro sebe. Předával je dalším hasičům a díky svému přehledu a vědeckému přístupu pomáhal dostávat nové technologie a postupy do běžné zásahové praxe.

Jednou z nich byl právě systém Cobra, u jehož zavádění k HZS ČR nechyběl. Jako člen celorepublikové odborné skupiny Cobra team a koordinátor této technologie pro HZS Olomouckého kraje vyškolil řadu lektorů napříč republikou. Cold Cut System Cobra považuje za vysoce účinný prostředek a při práci s ním hledal další možnosti využití.

"Snažil jsem se o to, abychom systém využívali co nejvíce inovativně. Například jsme jej nasadili při výbuchu cisteren s benzenem v Hustopečích nad Bečvou, kde jsme s jeho pomocí vytvořili vstupy do vraků plných výbušné látky,“ vysvětlil Jiří Glabazňa.

Záleželo mu přitom také na tom, v jakém stavu hasiči místo po zásahu předají. "Vždy jsem chtěl, abychom od zásahu odcházeli s co nejmenšími škodami. Aby po nás zůstal co nejmenší nepořádek a lidé v domě neměli spoušť,“ popisuje velitel, který věří, že tento přístup v jeho kolezích ze směny zůstane. Své znalosti rád předával nejen profesionálním hasičům, ale také členům jednotek SDH.

Významnou stopu zanechal i ve výcvikovém středisku v Hamrech na Prostějovsku, kde stál u zrodu flashover kontejneru. K zájmu o nebezpečný jev, se kterým se hasiči mohou při požárech setkat, ho přivedla tragická zkušenost.

"Když se u sboru začalo s flashoverem kontejner, byl jsem jeden z prvních, který o to měl zájem, protože můj kamarád a kolega hasič ze stanice Brno-Lidická při jednom ze zásahů kvůli tomuto jevu uhořel. To byla moje motivace: zjistit, jak se účinně bránit a jak z toho vyváznout, byť ta šance je při zásahu pramalá,“ vysvětluje.

Výcvik ve flashover kontejneru byl také součástí metodiky společných zásahů při požárech v česko-polském pohraničí, na jejíž přípravě se aktivně podílel. S Polskem ho ale spojovala i přímá pomoc po povodních, při které velel českému odřadu a zůstal po dva turnusy.

"Byla to moje první zahraniční zkušenost. Přijeli jsme tam po povodních na řece Visle. Ze zatopených vesnic z vody trčely jen komíny a střechy. Když jsme jeli autem na místo a viděli tu spoušť, tak bylo neproniknutelné ticho, jak hluboce nás to zasáhlo. Byli jsme tam vysláni s velkokapacitním čerpadlem, díky této zkušenosti jsem se dostal ke styčným důstojníkům,“ vzpomíná.

Přímo během nasazení mu předal medaili polský ministr vnitra. Společně s dalšími veliteli odřadů, které v zemi pomáhaly, pak převzal z rukou polského prezidenta Bronislawa Komorowského Zlatý Záslužný kříž.

Jako styčný důstojník pro mezinárodní záchranné operace působil dlouhá léta. Účastnil se humanitární pomoci ve Slovinsku během uprchlické krize a pomáhal také po ničivých povodních v Srbsku, kde čeští hasiči čerpali vodu ze zatopené elektrárny.

"Byla to nejsilnější mise. Asi 14 dní jsme zachraňovali zatopené Srbsko. Čerpali jsme velkokapacitním čerpadlem vodu v elektrárně, aby neodstavila celé hospodářství v Srbsku od dodávek elektrické energie,“ přibližuje Jiří Glabazňa nasazení, při kterém si podle něj čeští hasiči udělali v zemi velké jméno.

"Velmi jsme jim pomohli. Ačkoliv bylo Srbsko po válce, řešilo krizové situace naprosto brilantně. I tak ale lidé během naší mise při povodních umírali. Hasiči neměli vybavení, přesto na vlastní riziko zachraňovali topící se Srby. A umírali při tom,“ popisuje zkušenosti, které si ze zahraničí přivezl.

S velitelem se kolegové rozloučili poděkováním za dlouholetou službu, zachráněné životy, laskavost a životní nadhled. Do další etapy života mu popřáli hodně zdraví a elánu.