Plukovník Karel Ondruch patří mezi osobnosti, které jsou s hasičskou službou spojené doslova celý život
Čtyři dekády služby, během nichž stál u nespočtu náročných zásahů, zachraňoval lidské životy, vedl kolegy v krizových situacích a zároveň si uchoval lidskost, humor i pokoru.
Velitel, řídící důstojník i ředitel územního odboru, velezkušený hasič a člověk s velkým Č. Plukovník Karel Ondruch patří mezi osobnosti, které jsou s hasičskou službou spojené doslova celý život. Letos si připomíná čtyřicet let od svého prvního výjezdu. Čtyři dekády služby, během nichž stál u nespočtu náročných zásahů, zachraňoval lidské životy, vedl kolegy v krizových situacích a zároveň si uchoval lidskost, humor i pokoru.
"To si zaslouží ocenit a oslavit, proto si s kolegy významné výročí u sboru připomenul společnou fotografií a číslovkou 40 složenou z našich zásahových automobilů," uvedla mluvčí hasičů Olomouckého kraje por. Mgr. Lucie Balážová.
Rodák z hasičské rodiny se k profesi dostal vlastně náhodou. Po návratu z vojny hledal nové uplatnění a využil příležitosti nastoupit k hasičům v Šumperku. Jak sám říká, tehdy to nebyl splněný dětský sen, ale rozhodnutí, které se ukázalo jako osudové. U sboru zůstal dodnes a stal se jeho nejdéle sloužícím příslušníkem v aktivní službě.
Začínal ve výjezdu, kde strávil více než čtrnáct let a rychle se vypracoval na velitele. Vedle náročné služby ho provázela také vášeň pro požární sport, ve kterém dosahoval s kolegy výrazných úspěchů. Postupně prošel různými velitelskými a řídicími funkcemi až na současnou pozici ředitele územního odboru v Šumperku.
Během své kariéry zasahoval u celé řady mimořádných událostí.
"Řídil například zásah u rozsáhlého požáru šumperského divadla v roce 1994. Dosud jde o jeden z největších požárů v regionu," pokračovala mluvčí hasičů.
Mezi další významnější patří ničivé povodně v roce 1997, při nichž šlo mnohdy o život nejen zachraňovaným, ale i samotným hasičům. Právě tehdy se naplno ukázala jeho odvaha, zkušenosti i schopnost vést tým v extrémních podmínkách.
"U nás na severu byly řeky dravé, proud silný tak, že trhal kusy domů i paneláků. Zasahovali jsme třeba v Rapotíně, kde jsme zachraňovali syna jednoho našeho kolegy.
Měli jsme ho evakuovat ze střechy rodinného domu. Všude bouřila řeka, brodil jsem se k němu vodou, byl jsem jištěný na laně, přesto mě to strhlo do proudu. Tam mi šlo opravdu o život, ale nakonec to dopadlo dobře," popisuje situaci Karel Ondruch.
U povodní zasahoval opakovaně, naposledy i v roce 2024 při řízení záchranných a likvidačních prací na Šumpersku.
Za nejtěžší momenty své služby považuje zásahy, kde jsou ohroženy děti, a také ztráty kolegů. Za jeden z nejhorších zásahů kariéry považuje událost v Novém Malíně, kde spadla do jímky malá čtyřletá dívenka.
"To si pamatuji dodnes. Bohužel se nám nepodařilo jí pomoci. Obecně zásahy, u nichž jsou v ohrožení děti, jsou hrozné. A obdobně těžké jsou ztráty ve vlastních řadách, když přijdete o kolegu ve službě. To jsem bohužel zažil už několikrát, často na kluky vzpomínám. Když se ale podaří někomu zachránit život, tak ten pocit tyto těžké chvíle vyváží," říká s optimismem a životním nadhledem Karel.
Přesto si zachovává nadhled a víru v smysl své práce. Právě úspěšné záchrany lidských životů podle něj dokážou vyvážit i ty nejtěžší okamžiky.
Za čtyřicet let služby byl svědkem obrovského vývoje hasičské profese. Od skromnějších podmínek až po dnešní moderní techniku, špičkové vybavení a vysokou úroveň odborné přípravy. Přesto zůstává podle něj to nejdůležitější stejné, a to odhodlání pomáhat a schopnost poradit si i v těch nejsložitějších situacích.
Plukovník Ondruch je respektovaným velitelem, zkušeným profesionálem a zároveň člověkem, který si i po letech služby dokázal uchovat lidský přístup, smysl pro humor a úctu k práci celého týmu. Jeho čtyřicetiletá kariéra je příkladem oddanosti, odvahy a služby druhým.
Vedle plukovníka Karla Ondrucha si významné výročí připomíná také jeho dlouholetá kolegyně Ivana Dolníčková, která je u sboru stejně neuvěřitelných čtyřicet let. Svou kariéru začínala už v devatenácti letech jako administrativní pracovnice na stanici v Šumperku. V době před rokem 1989 spadala veškerá agenda pod okresní správy, přesto ji zvládala prakticky sama.
"Po roce 89 jsem byla ve služebním poměru, byla jsem v uniformě, ale v roce 2006 nás zcivilnili. Za těch 40 let se ekonomická a provozní agenda obrovsky rozrostla. Pamatuji si dobu bez počítačů, což je teď naprosto nepředstavitelné," vzpomíná Ivana Dolníčková, která dnes působí jako vedoucí provozního oddělení.
Její práce přitom není na první pohled vidět, o to důležitější ale je. Zajišťuje ekonomickou agendu, mzdy, personální záležitosti, evidenci majetku i další provozní činnosti, bez kterých by chod celého územního odboru nemohl fungovat.
"Vždycky mě práce bavila, ráda vytvářím výjezdovým hasičům zázemí, aby měli vše, co potřebují a mohli v terénu zachraňovat životy. Celou dobu mě udivuje, jak jsou kluci vždy připravení pomoci a skoro vždy si ví hned rady. A když ne hned, tak vždycky něco vymyslí. Přístup a schopnosti kolegů mě za ty roky naučily brát věci pokud možno s nadhledem, humorem a vůlí hledat řešení i ve zdánlivě těžko řešitelných situacích. A za to jsem jim opravdu a od srdce vděčná. Vážím si výborného kolektivu, na který jsem měla za těch 40 let velké štěstí," dodává.
Na závěr zaznělo také poděkování ze strany hasičského sboru.
"Plukovník Karel Ondruch i paní Ivana Dolníčková jsou pro nás symbolem dlouholeté služby, zkušeností a oddanosti. Vážíme si jejich práce i lidského přístupu, který po celou dobu předávají dál. Do dalších let jim přejeme především pevné zdraví, dostatek sil a také humor, který k této profesi neodmyslitelně patří. Děkujeme," uvedla za všechny tisková mluvčí hasičů Olomouckého kraje por. Mgr. Lucie Balážová.
Související články
Karle, když už si tykáme, dovol mi hned na začátku vyjádřit velký respekt a poděkování za všechno, co jsi za ty roky u hasičů odvedl. O to víc si vážím, že jsi na tenhle rozhovor kývl, i když vím, že nejsi typ člověka, který by se rád někde prezentoval. Přestože spousta věcí už zazněla ve skvělém vyjádření tiskové mluvčí hasičů Olomouckého kraje por. Mgr. Lucie Balážové, dovol mi pár otázek.
1. Když se ohlédneš za čtyřiceti lety služby, jaký byl ten úplně první výjezd, který se ti vybaví
Na první dobrou se mi vybaví požár hospodářského stavení na Jesenicku, kde mě „pokřtili“ proudem.
2. Říkáš, že ses k hasičům dostal spíše náhodou. Kdy přišel ten moment, kdy sis řekl, že tohle je tvoje životní cesta
Nikdy jsem takto neuvažoval, když něco dělám a baví mne to, tak u toho zůstanu.
3. Co tě u téhle práce drželo tolik let, i přes náročné a někdy tragické zásahy
Bylo to nejspíše tím, že jsem prošel několika pozicemi, nezůstal jsem na jednom místě. Začínal jsem jako hasič, pak velitel družstva, vedoucí územního operačního střediska, velitel stanice až na současnou pozici. Obdivuji kluky, kteří jsou dvacet, třicet let na jedné pozici.
4. Jak moc tě ovlivnilo to, že pocházíš z hasičské rodiny
Mohlo by se zdát, že mě to ovlivnilo, ale spíše ne. Chodil jsem za tátou na stanici, jako dítě jsem se účastnil různých akcí, které pořádali, ale nebyl jsem ten, který už od dětství ví, že by chtěl být hasič.
5. Vybavíš si zásah, který tě nejvíce profesně posunul nebo změnil tvůj pohled na práci
Není to o jednom zásahu, zkušenosti získáváš celou dobu. Každý zásah může být něčím jiným, zajímavým, s čím si se nesetkal. Přibývají nové činnosti, které jsme v minulosti neřešili a s kterými nemáme dost zkušenosti.
6. Povodně v roce 1997 patří k nejsilnějším momentům. Jak na ty dny vzpomínáš dnes s odstupem času
V té době jsem byl na pozici velitele družstva, takže jsme hlavně evakuovali lidi a později pomáhali s odstraňováním následků povodní.
7. Které zásahy pro tebe byly psychicky nejtěžší a proč právě ty
Psychicky nejnáročnější jsou zásahy, u kterých zahynou děti, to je vždy moc smutné. A události, kdy přijdeš o kamarády, kolegy. Já jsem takto přišel o tři kolegy, vlastně o čtyři.
8. Jsou naopak momenty, které tě dodnes zahřejí, třeba zachráněné životy nebo konkrétní lidé
Nemusí se jednat vždy o zachráněné životy, může to být jakýkoli zásah, z kterého máš dobrý vnitřní pocit, že jsi pro to udělal maximum a že se nám povedl.
9. Jak důležitý je v téhle profesi kolektiv a důvěra mezi kolegy
Za mě je to nejdůležitější. Měl jsem velké štěstí na kolegy a kolektiv, do kterého jsem se dostal, když jsem nastoupil.
10. Hasiči jsou známí tím, že si dokážou udržet humor i v těžkých chvílích. Jakou roli to hrálo u tebe
Občas máme takový ten „černý humor“, rozptyluje to pozornost a přemýšlení.
11. Jak se podle tebe změnila práce hasičů za těch čtyřicet let, nejen po technické stránce, ale i lidsky
Vše se vyvíjí, disponujeme novou technikou, technickými prostředky, ochranné prostředky máme na vysoké úrovni. Jsou nové metody hašení, vše se neskutečně posunulo.
12. V čem je dnešní hasič podle tebe jiný než ten před třiceti nebo čtyřiceti lety
I přesto, že se jedná o jinou generaci, tak je snahou všemu je naučit a jsou na ně kladeny větší nároky, než byly před čtyřiceti lety.
13. Přemýšlíš už o tom, jak budou vypadat tvoje dny, až jednou sundáš uniformu
Zatím o tom nepřemýšlím.
14. Dokážeš si vůbec představit život bez výjezdů, adrenalinu a té každodenní dynamiky
Ano dokážu si to představit. V současné době k zásahu vyjíždím jen když mám službu řídícího důstojníka, což není zase tak často.
15. Co ti bude ze služby chybět nejvíc a naopak na co se možná těšíš
Zatím ještě neodcházím do důchodu :-)
16. Co bys dnes vzkázal mladým hasičům, kteří stojí na začátku kariéry
I přesto, že jsem prožil smutné a těžké chvíle, tak jsem rád za povolání, které dělám.
17. A kdybys měl jednou větou shrnout, co ti hasičina dala a vzala, jak by zněla
Potkal jsem skvělé kamarády, mám spoustu zážitků a je toho mnoho, čemu jsem se naučil a snad ještě naučím.
Zdroj: HZS Olomouckého kraje
