ROZHOVOR: s velitelem odřadu v Černé Hoře, Tomášem Přinosilem
Rozhovor s velitelem odřadu v Černé Hoře npor. Tomášem Přinosilem (HZS Moravskoslezského kraje), který má za sebou již druhou zahraniční misi za jediný měsíc
Jaká je aktuální situace v Černé Hoře? Jaký nejsilnější moment mu z mezinárodní mise utkvěl v hlavě? Jak místní obyvatelé reagují na pomoc českých hasičů a co znemožňuje letecké hašení? Na toto a více odpovídal npor. Tomáš Přinosil, velitel odřadu v České Hoře, pro kterého je tato zahraniční mise již druhou během jednoho měsíce.
Tato mise je pro vás už druhá zahraniční – můžete ji srovnat s tou předchozí? V čem je jiná?
Průběh samotných misí je velmi podobný, ať je to Bulharsko, Řecko, Černá Hora nebo kdekoliv jinde. Státy už vědí, co je potřeba zajistit pro pomáhající státy, ať je to ubytování, informace apod. Co je trochu jiné jsou odlišnosti v samotném terénu. Zda jde o nasazení ve vysokých horách, zda tam jsou úzká údolí, rychlé změny počasí, odkud se nabírá voda do bambi vaků. To jsou odlišnosti, které se u každé mise mění. Trochu se liší i způsob koordinace. Jsou státy, které s tím mají více zkušeností např. Řecko a nebo naopak Černá Hora, která s koordinací tolik zkušeností nemá. V Černé Hoře tak rozsáhlé požáry zatím nebyly. Pokud ta koordinace není striktně daná, tak nám naopak dává prostor, abychom poradili a případně poupravili do našeho ideálního stavu.
Související články
Jak vás osobně ovlivnilo, že se opět účastníte zahraničního nasazení? Mění se přístup s každou novou zkušeností?
S každou další misí mám větší jistotu v rozhodování, v plánování, v odhadu, jestli se činnost, která se provádí nebo bude provádět, má význam apod. Při našem prvním nasazení jsme museli více improvizovat a v tu chvíli jsme neměli tolik zkušeností a znalostí určit, zda je ta nastavená taktika správně. Dnes už to dokážeme předvídat a na případné komplikace jsem schopen rychleji reagovat a případně upravit, aby to bylo v souladu s našimi postupy. Dále to má obrovskou vazbu na bezpečnost. Dnes už dokáži s jistotou odhadnout, zda jsou některé věci bezpečné nebo ne, a to nám pomáhá vyhnout se potencionálním rizikům.
Co jste si z první mise přenesl do této – ať už z hlediska taktiky, logistiky nebo práce s týmem?
Každá absolvovaná mise mě výrazně posouvá dopředu. Ve všech zmíněných oblastech dochází k efektivitě. Ať už se bavíme třeba o samotné taktice, kdy dnes přesně vím, co je ideální v rámci letového dne, jaké jsou potřeby pilotů apod. Dokážeme dnes číst terén, ve kterém se pohybujeme vč. počasí. V rámci logistiky dnes už přesně vím, co si mám zabalit do osobního zavazadla, abych tam neměl zbytečnosti, ale jen opravdu to, co budu potřebovat. V první své misi jsem měl s sebou obrovský batoh, kde jsem měl spoustu zbytečností a dnes už se balím tak, abych měl s sebou věci, které opravdu využiji. Co se týče práce s týmem, tak já před každým odjezdem na misi vlastně posádku, která se mnou letí, neznám, takže je velice dobré si nastavit, řeknu - správnou symbiózu tak, aby ten tým dobře fungoval a byla tam dobrá nálada.
Jak probíhá příprava a koordinace českého týmu před nasazením v zahraničí?
Tady musím zmínit tři hlavní úrovně. Tou první úrovní je rozhodně skvělá práce Generálního ředitelství HZS ČR, lidé, kteří tam dnes jsou, vědí velice dobře, co mají dělat a dělají to opravdu skvěle a nejen s ohledem na letecké hašení. Musím jejich práci vyzdvihnout, protože nám dělají opravdu skvělý servis. Druhá úroveň je poté příprava leteckého personálu tzn. piloti musí připravit letecký plán a s tím související další věci. Piloti jsou profíci, kteří jsou na každý let skvěle připraveni a vědí, co mají dělat. Poslední úroveň je pak příprava moje jako velitele odřadu. Já potřebuji zjistit co nejvíce informaci, abych, až dorazíme na místo, nebyl překvapen a alespoň částečně byl seznámen s aktuální situací. Často se třeba stává, že samotná cesta je naplánována na jeden den, ale z důvodu špatného počasí nelze doletět na dané místo, takže pak musíme improvizovat, zajistit ubytovaní a přizpůsobit se aktuální situaci.
Čeští hasiči zasahovali letos v řadě zemí — od požárů po mezinárodní výcvik.
Letos naši „letečtí profesionálové“ pomáhali se shozy vody v Bulharsku a Severní Makedonii, kde vrtulníky Black Hawk během pěti operačních dní uskutečnily 183 zásahů a nalétaly 56,5 hodiny
Související články
Zároveň spolupracovali i v Řecku v rámci programu rescEU Prepositioning: v Nea Makri u Athén sloužili hasiči s technikou, dronem a speciálním vozidlem pro detekci požárů – a nešlo jen o ostré výjezdy, ale i o monitoring rizikových oblastí a vzdělávání s kolegy z Rumunska
Související články
K tomu je přidán i symbol silné domácí připravenosti — dva vrtulníky Black Hawk, nasazené v globální sezóně od 15. června do 15. září, zajišťují nejen doplňkovou kapacitu v ČR, ale jsou připravené i k nasazení v zahraničí v rámci Mechanismu civilní ochrany EU Hasičovo+2Hasičovo+2. To vše podtrhuje, že čeští hasiči nepomáhají jen „jednou mimo”, ale dlouhodobě jsou spolehlivou mezinárodní kapacitou.
Máte jako velitel prostor pro samostatné rozhodování na místě nebo se držíte striktně pokynů centrálního velení a místních koordinátorů?
Obecně je nutné, aby se alespoň rámcově dodržovala mezinárodní koordinace, protože jakákoli změna by mohla způsobit zmatky. Takže alespoň částečně dodržovat pravidla, která daná země zavedla. Na druhou stranu – pokud, když vím, vzhledem k mým předchozím zkušenostem, že se aktuální situace neubírá dobrým směrem, tak se snažím koordinaci podpořit v tom směru, že jim zkusím navrhnout nějaké taktické postupy, např. lepší výběr vodních zdrojů nebo zlepšit způsob průzkumů apod. Takže i na toto se snažíme operativně reagovat.
Jaké jsou podmínky pro práci hasičů v terénu, kde je obtížný přístup a rozsáhlé zasažené oblasti?
Podmínky jsou extrémně náročné. Na všech mých předchozích misích byl terén převážně hornatý s velkým převýšením a minimem přístupových cest, což značně ztěžovalo práci pozemních jednotek. Ohniska často bývají rozmístěna na velkých plochách a často v oblastech, kam se technika nedostane. Proto je nasazení letecké techniky v těchto oblastech klíčové, protože vrtulníky zasahují i v místech, kam se pozemní síly nedostanou. Na druhou stranu to klade vysoké nároky na piloty – nejen na vzájemnou koordinaci, ale i na samotné hašení. Létat v takovém terénu je velice obtížné a často i na hraně nějakého rizika.
V čem konkrétně je situace v Černé Hoře komplikovaná? Co je hlavní výzvou – logistika, koordinace, terén, počasí?
Všechny tyto faktory hrají velkou roli. Samotný terén, jak jsem již popisoval, bývá opravdu složitý – hory, nadmořská výška apod. Zároveň je zde i komplikovaný přístup k vodním zdrojům, vodu nabíráme z údolních řek, které jsou hluboká, abychom z toho dokázali nabrat vodu, ale bývá problém v tom, že je zde spousta elektrického vedení, kolem řek jsou stromy. Máme vytipovaná místa, kde můžeme nabírat vodu, ale není to tam, kde bychom si představovali, takže musíme pak létat dál. Velkou přítěží byly vysoké teploty, které dost limitovaly práci samotného vrtulníku. Nemohli jsme si dovolit tankovat palivo do plna, a to nám zase zkracovalo délku jednotlivých letových cyklů. Velký problém byl také proměnlivý vítr. Co se týče koordinace, tak jsme opět využili pozemního koordinátora. To jsem byl já, kluci mě vysadili na místo, já se spojil s místními hasičskými jednotkami nebo s jednotkami ze zahraničí a s těmi jsme určovali priority hašení.
V čem je vedení lidí v zahraniční misi jiné než při běžné práci v Česku?
Myslím, že je to velmi podobné v obou případech. Ve vedení lidí cítím větší zodpovědnost a proto kladu důraz na to, aby nedošlo k nějakému zranění nebo k mimořádné události, která by narušila průběh mise. Pro mě je velice důležitá bezpečnost svého týmu.
Jak důležitá je psychická odolnost týmu v takto extrémním prostředí?
Psychická odolnost je naprosto klíčová. Zmíním – dlouhá práce v neúnosném horku, nejistý vývoj situace, náročný terén, celková odpovědnost za odvedenou práci, pro mě za průběh mise a bezpečnost svého týmu. To nám způsobuje obrovský tlak. Z mého pohledu pokud by tým nebyl odolný, nedokázal by odvádět dobrou a stabilní práci. Proto si myslím, že je dobré do týmu vybírat zkušené lidi, kteří už mají něco za sebou, aby dokázali s tím tlakem pracovat. Pokud se to povede, tak je v týmu dobrá nálada, a to je zaklad k dobré a úspěšné práci.
Jaká opatření přijímáte k zajištění bezpečnosti svého týmu v terénu?
Bezpečnost týmu je má naprostá priorita. Každý den, když začínáme pracovat, tak se snažím vyhodnocovat rizika a na základě toho stanovit postup. Já osobně mám vnitřní kompas, který mi říká, jestli tu činnost dělat nebo ne. Jako příklad uvedu pozemní koordinátory, v tomto případě ja vždy potřebuji mít jistotu, že když někde někoho vysadíme, tak ten člověk musí mít možnost se vrátit, utéct apod. Veškeré činnosti se snažím plánovat tak, aby nebyly za hranou rizika. Naopak i my se snažíme činnosti vykonávat tak, aby o nás i ostatní týmy věděly, tzn., aby se nepohybovaly v těch nebezpečných zónách, kde my zasahujeme. Pravidelná komunikace je důležitá. Na místě sledujeme aktuální vývoj situace, meteorologické předpovědi a pak máme také pravidelné brífinky.
Dochází při zásazích ke krizovým situacím, na které se musíte okamžitě adaptovat?
Ano, velmi často – uvedu například náhlá změna počasí. Stačí, jen aby se otočil vítr, a často to změní podmínky na požářišti. Největší problém je, když chráníme nějakou vesnici a najednou se změní vítr, tak máme krátký čas na reakci. Proto je důležitá pozemní koordinace, která na tento stav upozorní a informuje piloty, že je potřeba vodu shazovat vpravo a nikoli vlevo apod. Dále jsou to bouřky. Často dochází ke změně meteorologických jevů, takže je potřeba na to reagovat a být připraven.
Máte možnost využít drony nebo jiné technologie pro monitorování situace v terénu?
Drony při leteckých zásazích nepoužíváme, a to z toho důvodu, že dron je rušivý prvek, který může způsobit nějaké problémy ve vzduchu. V tomto případě spoléháme na podporu místního státu, který provádí průzkum pomocí dronů, letadel nebo vrtulníků. Na základě toho jsme nasazeni v místech, kde je to potřeba. My, když letíme na určené místo a zjistíme, že na tom místě již nehoří, tak dáváme informaci koordinátorům, že měníme pozici.
Co pro vás osobně znamená možnost vést český tým při zahraniční pomoci?
Pro mě osobně je to obrovská čest, ale zároveň i závazek. Vést český tým v zahraničí znamená nést zodpovědnost za bezpečí a odvedenou práci, ale i reprezentovat ČR na venek. Je to role, která vyžaduje naprostou profesionalitu a schopnost rychle se rozhodovat v náročných podmínkách. Pro mě osobně je to zároveň i velká motivace a možnost ukázat, že čeští hasiči jsou schopni plnohodnotně obstát v mezinárodní spolupráci a být plnohodnotnými partnery pro ten postižený stát, ale i pro partnery ze zemí, které tam jsou nasazeni. Myslím si, že se nám to v posledních letech i daří. A není vůbec nic neobvyklého, kdy Česká republika hraje v zahraničních misích tu vůdčí roli a ostatní týmy ze zahraničí následují naše postupy a za to jsem velice rád.
Máte jako hasič nějaký moment z této mise nebo té první, který na vás silně zapůsobil?
Nejsilnější momenty zažívám v situacích, kdy se potkávám s místními obyvateli, a to v roli pozemního koordinátora. Zažili jsme to konkrétně i tady v Černé Hoře, že jsme hašením ochránili domy před shořením a pak jsme se setkali s obyvateli a ti mi velice děkovali, že jsme jim zachránili obydlí, a to jsou opravdu velmi silné momenty a zároveň motivace k tomu, proč to děláme a ukazuje nám to, že to, co děláme, má smysl.
Jaké jsou reakce místních obyvatel na pomoc ze zahraničí?
Reakce místních obyvatel jsou pozitivní a vesměs vřelé. Když jim ochráníme majetek, tak cítí podporu a úlevu, že na to nejsou sami a děkují. Občas se dostaneme do situace, že nejsem teď a tady schopen na to místo zajistit letecké hašení z důvodu tankování, tak nás ti místní obyvatelé tlačí „haste, haste nebo mi to shoří“ a v tu chvíli je velice obtížné jim vysvětlovat, že musíme počkat, až vrtulník natankuje. Jim utíká čas a mají strach, a to je pochopitelné.
Jak důležitá je podle vás mezinárodní spolupráce v boji proti extrémním událostem, jako jsou rozsáhlé požáry?
Mezinárodní spolupráce je za mě naprosto klíčová, nejen požáry, ale i jiné mimořádné události, jako jsou povodně nebo zemětřesení. Tyto události neznají hranice a žádná země si s nimi nedokáže poradit sama. Díky mezinárodní spolupráci se daří rychleji reagovat a zajištovat tu samotnou pomoc. Zároveň se díky mezinárodní spolupráci daří předávat cenné zkušenosti a znalosti. Tady bych vyzdvihl rozhodně Mechanismus civilní ochrany EU, který funguje, a je to dobře.
Související články
Zdroj: MV-generální ředitelství HZS ČR
