Od podvozku po hotové auto. Elektrickou CAS od THT jsme prošli do detailu
Elektrickou CAS od THT Polička na podvozku Scania jsme s kamerou sledovali od začátku. Ve třech videích vás vezmeme od samotného podvozku přes rozpracovanou nástavbu až k hotovému autu, které nám po INTERSCHUTZu podrobně představil generální ředitel THT Polička Rostislav Hakl. Jak funguje pohon čerpadla, kam se vešly baterie a co ukázaly první zkoušky?
Na letošním INTERSCHUTZu v Hannoveru jsme elektrickou novinku THT Polička představili krátce po jejím odhalení. Už tehdy jsme slíbili, že se k ní vrátíme podrobněji. Za veletržní premiérou totiž zůstala řada otázek, na které krátká prohlídka stánku nestačila.
Máme přitom možnost ukázat víc než hotové auto. S kamerou jsme byli i u samotného podvozku a později u rozpracované cisterny. Díky třem návštěvám tak můžeme sledovat, jak se původní záměr postupně proměňoval ve skutečné vozidlo a co všechno museli konstruktéři vyřešit.
VIDEO: Projděte si s námi hotovou elektrickou CAS
Míša a Rostislav Hakl procházejí hotový demonstrátor, vysvětlují pohon čerpadla, servisní přístup k bateriím i zkušenosti z cesty do Hannoveru. Dvě starší videa z výroby najdete dále v článku u jednotlivých fází stavby. Můžete tak porovnat, co se od prvních návštěv změnilo.
Známá cisterna s elektrickým pohonem
THT od začátku směřovalo ke konstrukci, ve které se hasiči snadno zorientují. Rozmístění výbavy, práce kolem auta i obsluha čerpacího zařízení mají vycházet z běžné cisternové automobilové stříkačky. Elektrický pohon se měl začlenit do známého pracovního prostředí.
„My stavíme současnost,“ vysvětloval Rostislav Hakl už během příprav vozidla.
Základem je dvounápravová Scania v uspořádání 4×2 s posádkovou kabinou CrewCab. Právě spojení elektrického pohonu s touto kabinou představila Scania na letošním INTERSCHUTZu poprvé. Výrobce podvozku pro tuto variantu uvádí instalovanou kapacitu baterií 356 kWh a využitelné okno až 90 procent.
Základní údaje představeného vozidla
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Provedení | CAS 20, elektrický podvozek Scania 4×2 |
| Kabina | CrewCab CP31L, šest míst |
| Výkon elektrického pohonu | 300 kW |
| Instalovaná kapacita baterií | 356 kWh |
| Celková hmotnost uváděná při premiéře | 18 000 kg |
| Vodní nádrž | 2 500 litrů |
| Nádrž na pěnidlo | 150 litrů |
| Jmenovitý průtok čerpadla | 2 000 l/min při 10 barech |
| Nabíjecí výkon konkrétního demonstrátoru podle THT | Až 250 kW |
Údaje z našeho představení vozidla na INTERSCHUTZu, rozhovoru s THT a oficiálních podkladů Scanie k elektrickému CrewCabu.
Příprava začala ještě před příjezdem podvozku
První část projektu se odehrávala ve Švédsku. Tým THT se se Scanií seznamoval s odlišnostmi elektrického podvozku a řešil podmínky, za kterých na něm může hasičskou nástavbu postavit. Součástí přípravy byla také potřebná kvalifikace pracovníků a bezpečnost práce s elektrickým zařízením.
Když potom podvozek dorazil do Poličky, následovalo vážení, zkoušení nabíjení, první jízdní zkoušky a doměřování detailů. Konstruktéři měli k dispozici 3D podklady, některé rozměry a návaznosti si ale potřebovali ověřit přímo na autě. Teprve na tomto základě dokončovali vlastní dokumentaci pro výrobu nástavby.
V nejstarším záznamu mluví Hakl o prvním přejezdu ze servisu, při kterém vůz urazil přibližně 80 až 90 kilometrů a spotřeboval zhruba 15 až 17 procent kapacity baterií. Jelo se za chladného počasí a s využitím vytápění. Šlo ovšem o zkušenost s podvozkem před dokončením nástavby; zkoušky zatížené cisterny měly teprve následovat.
První seznamování s elektrickou Scanií ještě před stavbou nástavby. Řeč je o bateriích, konstrukčních podkladech, úvodních jízdách a zkouškách, které se v této fázi teprve připravovaly.VIDEO Z VÝROBY: Podívejte se na samotný podvozek
Čerpadlo zůstalo mechanicky poháněné. Energii mu dodává elektromotor
Jednou z největších výzev bylo propojení elektrického podvozku s čerpacím zařízením. U běžné cisterny dodává energii pro čerpadlo spalovací motor přes pomocný pohon. THT chtělo zachovat osvědčený mechanický přenos pomocí kloubového hřídele, tedy kardanu. Potřebnou sílu zde poskytuje elektromotor napájený z hlavních trakčních baterií.
Velkou část práce podle Hakla zabralo řízení tohoto systému. Elektrické vozidlo může stát připravené k práci, aniž by se ozýval běžící motor. Nástavba přesto potřebuje správně rozpoznat provozní stav podvozku a spolehlivě ovládat pomocný pohon. Následovala proto řada softwarových úprav a zkoušek.
Hotové řešení podle THT umožňuje plynule regulovat otáčky čerpadla v potřebném rozsahu. Vedle hlavního okruhu pro jízdu a čerpání má vůz také pomocné elektrické okruhy s běžnými vozidlovými akumulátory pro další příslušenství. Při posuzování výdrže je tedy potřeba rozlišovat, kterou část vozidla konkrétní zařízení využívá.
Přes čtyři hodiny čerpání a více než pětina kapacity zbývala
Nejpodstatnější výsledek zazněl při prohlídce dokončeného vozu. Podle Rostislava Hakla pracovalo čerpadlo při interní zkoušce při průtoku 2 000 litrů za minutu a tlaku 10 barů přes čtyři hodiny. Veškerou potřebnou energii dodávaly baterie a po skončení zkoušky v nich podle výrobce zbývalo více než 20 procent kapacity.
Právě čtyřhodinový provoz patřil k parametrům, na které THT konstrukci od začátku připravovalo. Během výroby šlo o cíl, u hotového demonstrátoru už Hakl popisuje výsledek vlastního měření.
THT tohoto výsledku dosáhlo při vlastních interních zkouškách. V době našeho natáčení Hakl jako další krok uváděl ověření zkoušky Technickým ústavem požární ochrany (TÚPO).
Čtyři hodiny se vztahují k provozu čerpadla za popsaných podmínek. Vodu je při takové práci samozřejmě nutné průběžně doplňovat. Pro plánování nasazení je zároveň důležité počítat se společnou energetickou zásobou pro jízdu i čerpání a ponechat rezervu pro návrat.
K bateriím se servis dostane po sejmutí části nástavby
Vestavět baterie do hasičského vozidla je jen část úkolu. Konstruktéři museli vyřešit také jejich pozdější servis. Přední část nástavby proto vznikla jako odnímatelný modul. Po uvolnění příslušných spojů ji lze zvednout jeřábem a zpřístupnit baterie, jejich chlazení i související řídicí systém.
Elektrická konstrukce přinesla také změny v úložných prostorech. Přední schrány mají podle Hakla místo obvyklých přibližně 600 milimetrů hloubku zhruba 400 milimetrů. Na jiných místech ale vznikl prostor po nádržích na motorovou naftu a AdBlue. Využít jej lze například pro klíny, zvedák nebo další příslušenství.
Na předváděcím vozidle navíc při našem natáčení část vnitřního členění schrán záměrně chyběla, aby bylo možné bateriový systém ukázat návštěvníkům. Podle THT by se do vozu měla vejít i rozšířená požární výbava, v rozhovoru označovaná jako „R“. V době prohlídky však její kompletní zástavba ještě nebyla dokončena.
Vůz už dostává podobu cisterny, stále je ale bez finálního barevného provedení a polepů. Rostislav Hakl vysvětluje koncepci, umístění elektrických částí a parametry, na které THT vůz připravuje.VIDEO Z VÝROBY: Nahlédněte k rozpracované cisterně
Baterie si vyžádaly i menší nádrž na vodu
Elektrické provedení ovlivnilo také zásobu hasiva. Demonstrátor veze 2 500 litrů vody a 150 litrů pěnidla. Konstruktéři tak zvolili menší vodní nádrž, než jakou známe z řady běžných čtyřtisícových cisteren.
Hakl tuto volbu vysvětluje zaměřením vozu. THT jej koncipovalo především pro městské a podnikové jednotky, u kterých může taková kombinace pohonu, zásoby vody a výbavy dávat smysl. Právě konkrétní podmínky v hasebním obvodu budou pro vhodnost vozidla rozhodující.
Do Hannoveru po vlastní ose, s jedním nabíjením po cestě
První delší zkušenost s dokončeným vozem přinesl samotný přesun na INTERSCHUTZ. Cisterna vyjela z Poličky s nabitými bateriemi a do Hannoveru dojela po vlastní ose. Po cestě posádka využila jednu nabíjecí zastávku v Drážďanech.
Místo měla vytipované předem, včetně možnosti příjezdu a parkování s nákladním automobilem. Podle Hakla přitom vůz přijel ještě s energetickou rezervou. Dobíjení zabralo přibližně hodinu; stejný postup posádka využila i při návratu do Poličky.
U tohoto demonstrátoru THT uvádí maximální nabíjecí výkon 250 kW. Jde o schopnost konkrétního vozu přijímat energii, skutečný průběh nabíjení ale závisí také na podmínkách nabíječky a stavu baterií.
Výrobce získal zkušenost i s provozem na stánku. Během veletržního týdne se používalo osvětlení a výstražná zařízení a vůz byl denně zpřístupněný návštěvníkům. Podle Hakla takto spotřeboval přibližně 30 procent kapacity baterií. Tento údaj popisuje výstavní provoz, zatímco výdrž při čerpání dokládá samostatná interní zkouška.
V rozhovorech z výrobní fáze zazníval také cíl dojezdu 400 až 500 kilometrů. Jde o původní vývojový předpoklad. Konkrétní zkušenost s dokončeným vozidlem v našich rozhovorech představují popsané přejezdy a samostatná čerpací zkouška.
Největší smysl vidí THT u podniků a městských jednotek
Největší potenciál vidí Rostislav Hakl u podnikových hasičů a ve městech, kde jsou obvyklé kratší přejezdy a vozidlo se může vracet do stanice s připraveným nabíjením. Zmiňuje například průmyslové a chemické podniky. Právě pro takové podmínky THT tuto cisternu koncipovalo.
U těchto provozů se dá lépe pracovat s předvídatelným operačním prostorem a pravidelným dobíjením. THT chce oslovovat také letištní hasiče a armádu. Jde o zamýšlené okruhy zákazníků; pro každého z nich bude potřeba posoudit konkrétní způsob použití.
Součástí této koncepce je provoz na baterie i při čerpání. Popsanou interní zkoušku vůz podle THT zvládl bez pomoci dieselového generátoru. Hakl připouští doplňkový generátor jako možnou volitelnou výbavu pro další požadavky zákazníka.
Pro jednotku by přechod na takový vůz znamenal i přípravu odpovídajícího nabíjení a úpravu provozních návyků. Po návratu je potřeba obnovit zásobu energie tak, aby byla cisterna připravená na další výjezd.
Další zkušenosti mají přinést sami hasiči
THT stavbou demonstrátoru získává zkušenosti pro další projekty a případné zakázky. Při našem natáčení Hakl mluvil také o zájmu dostat vůz na testování k Hasičskému záchrannému sboru ČR. Takové nasazení by přineslo zpětnou vazbu od posádek v každodenním provozu.
Elektrickou hasičskou techniku přitom sledujeme i u dalších výrobců. Z Hannoveru jsme už představili například elektrický automobilový žebřík Rosenbauer a MAN. U cisterny z Poličky jsme navíc mohli nahlédnout do celé cesty vzniku: od seznamování s podvozkem přes konstrukční řešení až po vůz, který se sám vydal na mezinárodní veletrh a prošel prvními zkouškami výrobce.